SLOKA 41
jagṛhus tad-visṛṣṭāṁ tāṁ
jṛmbhaṇākhyāṁ tanuṁ prabhoḥ
nidrām indriya-vikledo
yayā bhūteṣu dṛśyate
yenocchiṣṭān dharṣayanti
tam unmādaṁ pracakṣate
jagṛhuḥ—zmocnili se; tat-visṛṣṭām—jím odloženého; tām—toho; jṛmbhaṇa-ākhyām—známého jako zívání; tanum—těla; prabhoḥ—Pána Brahmy; nidrām—spánek; indriya-vikledaḥ—slintání; yayā—prostřednictvím kterého; bhūteṣu—mezi živými bytostmi; dṛśyate—je vidět; yena—díky čemuž; ucchiṣṭān—potření výkaly a močí; dharṣayanti—matou; tam—to; unmādam—šílenství; pracakṣate—nazývá se.
Duchové a skřeti se zmocnili těla, které Brahmā, stvořitel živých bytostí, odložil v podobě zívání. Rovněž se projevuje jako spánek doprovázený slintáním. Skřeti a duchové se vrhají na nečisté lidi, kteří se pak stávají nepříčetnými.
Nepříčetnost nebo posedlost duchy je nemoc, ke které dochází v nečistém stavu. Zde je jasně řečeno, že když člověk tvrdě spí, z úst mu tečou sliny a zůstane takto znečištěný, duchové toho využijí a posednou jeho tělo. To znamená, že lidé, kteří při spaní slintají, jsou považováni za nečisté a hrozí jim, že je posedne duch a že se zblázní.