SLOKA 6
evaṁ parābhidhyānena
kartṛtvaṁ prakṛteḥ pumān
karmasu kriyamāṇeṣu
guṇair ātmani manyate
evam—takto; para—jiným; abhidhyānena—ztotožňováním se; kartṛtvam—vykonávání činností; prakṛteḥ—hmotné přírody; pumān—živá bytost; karmasu kriyamāṇeṣu—během činností; guṇaiḥ—třemi kvalitami; ātmani—sobě; manyate—přisuzuje.
Kvůli svému zapomnění pokládá transcendentální živá bytost vliv hmotné energie za své pole činností a na tento popud mylně přisuzuje činnosti sobě.
Zapomnětlivou živou bytost můžeme přirovnat k člověku, jenž dostal nějakou nemoc a zbláznil se, nebo k člověku posedlému duchy, který nemá vládu nad svým jednáním, a přesto si myslí, že mu vládne. Podmíněná duše je pod vlivem hmotné přírody pohroužena do hmotného vědomí. S tímto vědomím si myslí, že ona sama je původcem všeho, co je vykonáno pod vlivem hmotné energie. Duše v čistém stavu si má být vědoma Kṛṣṇy. Nejedná-li s vědomím Kṛṣṇy, nutně jedná s hmotným vědomím. Vědomí nelze odstranit, protože vědomí je příznakem živé bytosti. Hmotné vědomí je pouze nutné očistit. Živá bytost získá osvobození, když přijme Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, za svého pána a když změní kvalitu svého vědomí z hmotného vědomí na vědomí Kṛṣṇy.