SLOKA 39
yathā putrāc ca vittāc ca
pṛthaṅ martyaḥ pratīyate
apy ātmatvenābhimatād
dehādeḥ puruṣas tathā
yathā—jako; putrāt—od syna; ca—a; vittāt—od bohatství; ca—také; pṛthak—odlišně; martyaḥ—smrtelný člověk; pratīyate—je chápán; api — dokonce; ātmatvena—povahou; abhimatāt—ve kterém má zálibu; deha-ādeḥ—od svého hmotného těla, smyslů a mysli; puruṣaḥ—osvobozená duše; tathā—podobně.
Člověk má velice rád rodinu a bohatství, a tak prohlašuje syna a peníze za své. Má rád také hmotné tělo, a proto si myslí, že je jeho. Ale stejně jako může člověk pochopit, že jeho rodina a bohatství se od něho liší, tak osvobozená duše ví, že se liší od svého těla.
V tomto verši je vysvětleno, co je skutečné poznání. Existuje mnoho dětí, ale některé děti prohlašujeme za své syny a dcery, protože je máme rádi — i když dobře víme, že se od nás liší. Máme také velice rádi peníze, a proto prohlašujeme určitý obnos v bance za svůj. Stejným způsobem prohlašujeme, že tělo je naše, protože ho máme rádi. Říkám: “To je moje tělo.” Pak toto vlastnické pojetí rozšířím a říkám: “To je moje ruka, moje noha,” a dále: “To je moje bankovní konto, můj syn, moje dcera.” Ve skutečnosti ale vím, že syn a peníze existují odděleně ode mě. Stejné je to s tělem — jsem něco jiného nežli mé tělo. Je to otázka pochopení a správné chápání se nazývá pratibuddha. Jakmile živá bytost získá poznání v oddané službě, ve vědomí Kṛṣṇy, může se stát osvobozenou duší.