SLOKA 24
puryāṁ kadācit krīḍadbhir
yadu-bhoja-kumārakaiḥ
kopitā munayaḥ śepur
bhagavan-mata-kovidāḥ
puryām—ve městě Dvārace; kadācit—jednou; krīḍadbhiḥ—žerty; yadu—potomci Yadua; bhoja—potomci Bhoji; kumārakaiḥ—princové; kopitāḥ—rozhněvali se; munayaḥ—velcí mudrci; śepuḥ—prokleli; bhagavat—Osobnost Božství; mata—touha; kovidāḥ—mající na vědomí.
Princové yaduovské a bhojské dynastie jednou svými žerty rozhněvali velké mudrce, kteří je prokleli, jak si Pán přál.
Společníci Pána, kteří hráli role princů yaduovské a bhojské dynastie, nebyli obyčejné živé bytosti. Nemohli urazit nějakého svatého člověka nebo mudrce a stejně tak mudrce, kteří byli všichni čistými oddanými Pána, nemohla rozhněvat žádná lehkovážnost princů, zrozených ve svatých dynastiích Yadua a Bhoji, v nichž se jako potomek zjevil i Samotný Pán. To, že mudrci prince prokleli, byla další transcendentální Pánova zábava, která měla předvést hněv. Princové byli prokleti, aby všichni viděli, že i na potomky Pána, které hmotná příroda nemohla zničit, se vztahují reakce hněvu velkých oddaných Pána. Každý by si proto měl dát velký pozor, aby se vyvaroval urážky nohou Pánova oddaného.