SLOKA 14
tatrāpy ajāta-nirvedo
bhriyamāṇaḥ svayam bhṛtaiḥ
jarayopātta-vairūpyo
maraṇābhimukho gṛhe
tatra—tam; api—ačkoliv; ajāta—neprobouzí se; nirvedaḥ—nechuť; bhriyamāṇaḥ—udržován; svayam—jím samotným; bhṛtaiḥ—těmi, kteří byli udržováni; jarayā—stářím; upātta—získané; vairūpyaḥ—znetvoření; maraṇa—smrt; abhimukhaḥ—blížící se k; gṛhe—doma.
Pošetilému hospodáři se nezprotiví rodinný život, ani když se o něho starají ti, o které se kdysi sám staral. Znetvořený stářím se připravuje na blížící se smrt.
Rodinná připoutanost je tak silná, že i když si člověka ve stáří přestanou příbuzní všímat, nedokáže se vzdát svých citů k rodině a zůstává doma jako pes. Védský způsob života je takový, že se muž musí vzdát rodinného života, dokud je ještě dostatečně silný. Doporučuje se, aby opustil rodinu dříve, než bude příliš slabý, než ztroskotá po hmotné stránce a než onemocní, a aby se po zbytek života plně věnoval službě Pánu. Védská písma proto přikazují po dosažení věku padesáti let zanechat rodinného života a žít sám v lese. Jakmile se muž plně připraví, má se stát sannyāsīnem a šířit poznání o duchovním životě do každého domu.