SLOKA 25
ādīpanaṁ sva-gātrāṇāṁ
veṣṭayitvolmukādibhiḥ
ātma-māṁsādanaṁ kvāpi
sva-kṛttaṁ parato ’pi vā
ādīpanam—zapálené; sva-gātrāṇām—jeho údy; veṣṭayitvā—obklopený; ulmuka-ādibhiḥ—kusy hořícího dřeva atd.; ātma-māṁsa—své vlastní maso; adanam—jí; kva api—někdy; sva-kṛttam—učiněno jím samotným; parataḥ—ostatními; api—jinak; vā—nebo.
Je vržen mezi hořící kusy dřeva a jeho údy vzplanou. V některých případech musí jíst své vlastní maso nebo ho pojídají ostatní.
Tento a další tři verše popisují trest. Nejprve je řečeno, že zločinec musí jíst své vlastní maso, které je spalované ohněm, nebo musí nechat druhé, kteří jsou ve stejné situaci jako on, aby ho pojídali. V poslední velké válce někdy lidé v koncentračních táborech jedli vlastní výkaly. Není tedy divu, že člověk, který za svého života požitkářsky jedl maso druhých, musí v Yamasādaně, Yamarājově sídle, jíst své vlastní maso.