SLOKA 9
kṣmāmbho-’nalānila-viyan-mana-indriyārtha-
bhūtādibhiḥ parivṛtaṁ pratisañjihīrṣuḥ
avyākṛtaṁ viśati yarhi guṇa-trayātmā
kālaṁ parākhyam anubhūya paraḥ svayambhūḥ
kṣmā—země; ambhaḥ—voda; anala—oheň; anila—vzduch; viyat — éter; manaḥ—mysl; indriya—smysly; artha—smyslové předměty; bhūta—ego; ādibhiḥ—atd.; parivṛtam—pokrytý; pratisañjihīrṣuḥ—s touhou zničit; avyākṛtam—neměnné duchovní nebe; viśati—vstupuje; yarhi — kdy; guṇa-traya-ātmā—který se skládá ze tří kvalit; kālam—čas; para-ākhyam—dvě parārdhy; anubhūya—když zažil; paraḥ—velký; svayambhūḥ—Pán Brahmā.
Poté, co Pán Brahmā prožije čas vymezený třem kvalitám hmotné přírody, jenž je známý jako dvě parārdhy, ukončí existenci hmotného vesmíru, který pokrývají vrstvy země, vody, vzduchu, ohně, éteru, mysli, ega atd., a vrátí se zpátky k Bohu.
Slovo avyākṛtam je v tomto verši velmi důležité. Bhagavad-gītā popisuje totéž slovem sanātana. Hmotný svět je vyākṛta — podléhá změnám a nakonec zaniká. Duchovní svět, sanātana-dhāma, však existuje nadále i po zániku tohoto hmotného světa. Duchovní nebe je avyākṛta, neměnné, a je sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když chce Pán Brahmā zničit hmotný vesmír poté, co mu vládl pod vlivem časového prvku, a vstoupit do království Boha, jiní tam tehdy vstoupí s ním.