SLOKA 20
hitvā tad īpsitatamam
apy ākhaṇḍala-yoṣitām
kiñcic cakāra vadanaṁ
putra-viśleṣaṇāturā
hitvā—vzdala se; tat—tohoto domova; īpsita-tamam—vysoce líbivého; api—i; ākhaṇḍala-yoṣitām—pro ženy Pána Indry; kiñcit cakāra vadanam—se smutkem v tváři; putra-viśleṣaṇa—odloučením od svého syna; āturā—sklíčená.
Zbožná Devahūti byla v každém ohledu v jedinečném postavení. Přes veškeré své jmění, které jí záviděly i ženy z nebeských planet, se však svého pohodlí vzdala. Jediné, co ji trápilo, bylo odloučení od jejího syna.
Devahūti nebylo vůbec líto, že se vzdala hmotného pohodlí. Odloučení od syna ji však velmi bolelo. Někdo se může ptát, proč se Devahūti trápila nad ztrátou syna, když se bez potíží dokázala vzdát pohodlného domova? Proč byla tak připoutaná ke svému synovi? Odpověď nalezneme v příští sloce. Její syn nebyl obyčejný — byl Nejvyšší Osobností Božství. Z toho plyne, že se člověk může vzdát hmotné připoutanosti pouze za předpokladu, že se dokáže připoutat k Nejvyššímu Pánu. To vysvětluje Bhagavad-gītā slovy paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Na materialistický styl života dokážeme zanevřít pouze tehdy, máme-li skutečnou chuť pro duchovní život.