SLOKA 11
kas tṛpnuyāt tīrtha-pado ’bhidhānāt
satreṣu vaḥ sūribhir īḍyamānāt
yaḥ karṇa-nāḍīṁ puruṣasya yāto
bhava-pradāṁ geha-ratiṁ chinatti
kaḥ—kdo je ten člověk; tṛpnuyāt—který může být spokojen; tīrtha-padaḥ—Jehož lotosové nohy jsou všechna poutní místa; abhidhānāt — z hovorů o; satreṣu—v lidské společnosti; vaḥ—ten, který je; sūribhiḥ—velkými oddanými; īḍyamānāt—který je uctíván; yaḥ—kdo; karṇā-nāḍīm—do ušních dírek; puruṣasya—člověka; yātaḥ—pronikající; bhava-pradām—to, co přináší zrození a smrt; geha-ratim—pouto k rodině; chinatti—je přetnuto.
Kdo v lidské společnosti může být spokojen, aniž by dostatečně naslouchal o Pánovi, Jehož lotosové nohy zahrnují všechna poutní místa a Jehož uctívají velcí mudrci a oddaní? Pokud příběhy o Něm proniknou do uší, mohou přetnout všechna citová pouta k rodině.
Kṛṣṇa-kathā má takovou moc, že jakmile někomu jen pronikne do uší, může ho ihned osvobodit ze zajetí citových pout k rodině. Rodinné city jsou iluzorním projevem vnější energie a tvoří jediný podnět ke všem světským činnostem. Dokud se člověk věnuje světským činnostem a jeho mysl je v nich pohroužena, musí ve své hmotné nevědomosti podstupovat opakovaná zrození a smrti. Lidé jsou nejvíce ovlivněni kvalitou nevědomosti a někteří jsou ovlivněni kvalitou vášně. Tyto dvě kvality způsobují, že se živá bytost řídí hmotným pojetím života. Hmotné kvality nedovolují živé bytosti pochopit její skutečné postavení. Kvality nevědomosti a vášně člověka silně poutají k iluzornímu tělesnému chápání vlastního já. Nejlepší z takto oklamaných bláznů jsou ti, kteří se vlivem hmotné kvality vášně zabývají dobročinností. Bhagavad-gītā, což je kṛṣṇa-kathā přímo vyslovená Pánem, dává lidstvu základní lekci o tom, že tělo je pomíjivé a vědomí, rozprostřené po celém těle, je věčné. Bytost s vědomím, nezničitelná duše, existuje věčně a není možné ji za žádných okolností zabít, ani po zničení těla. Každý, kdo toto pomíjivé tělo mylně pokládá za vlastní já a pracuje pro ně ve jménu sociologie, politiky, lidumilství, dobročinnosti, nacionalismu nebo internacionalismu, zmaten tělesným pojetím života, není nic jiného než blázen, který neví, co je skutečnost a co pouhá představa. Někteří lidé převyšují kvality nevědomosti a vášně a jsou na úrovni kvality dobra, ale hmotné dobro je vždy znečištěné příměsmi nevědomosti a vášně. Hmotné dobro může dát člověku poznání, že tělo a duše se od sebe liší, a takový člověk se proto zajímá o duši, nikoliv o tělo. Kvůli svému hmotnému znečištění však lidé v kvalitě hmotného dobra nechápou skutečnou povahu duše jakožto osoby. Jejich neosobní pojetí duše jako toho, co se liší od těla, je udržuje v kvalitě dobra v rámci hmotné přírody, a dokud je neupoutá kṛṣṇa-kathā, nebudou osvobozeni z otroctví hmotné existence. Kṛṣṇa-kathā je jediný lék pro všechny lidi světa, protože může člověka přivést k čistému vědomí vlastního já a osvobodit ho z hmotného otroctví. Kázat kṛṣṇa-kathā po celém světě, jak žádal Pán Caitanya, je nejzáslužnější misionářskou činností a všichni rozumní muži a ženy na světě se mohou připojit k tomuto velkému hnutí, které Pán Caitanya započal.