SLOKA 10
udāplutaṁ viśvam idaṁ tadāsīd
yan nidrayāmīlita-dṛṅ nyamīlayat
ahīndra-talpe ’dhiśayāna ekaḥ
kṛta-kṣaṇaḥ svātma-ratau nirīhaḥ
uda—voda; āplutam—ponořeny do; viśvam—tři světy; idam—toto; tadā—tehdy; āsīt—tak zůstalo; yat—v čem; nidrayā—ve spánku; amīlita—zavřené; dṛk—oči; nyamīlayat—ne zcela zavřené; ahi-indra—velký had Ananta; talpe—na posteli z; adhiśayānaḥ—ležící na; ekaḥ—samotný; kṛta-kṣaṇaḥ—zaměstnaný; sva-ātma-ratau—užívající si Své vnitřní energie; nirīhaḥ—bez jakéhokoliv působení vnější energie.
Tři světy byly tehdy zaplaveny vodou a Garbhodakaśāyī Viṣṇu byl sám. Ležel na Svém lůžku, velkém hadu Anantovi, a přestože se zdál být ponořen do spánku ve Své vnitřní energii, neovlivněné činností vnější energie, neměl zcela zavřené oči.
Pán si věčně užívá transcendentální blaženosti ve Své vnitřní energii, zatímco vnější energie zůstává po dobu zničení vesmíru neprojevená.