SLOKA 33
sa karma-bījaṁ rajasoparaktaḥ
prajāḥ sisṛkṣann iyad eva dṛṣṭvā
astaud visargābhimukhas tam īḍyam
avyakta-vartmany abhiveśitātmā
saḥ—on (Brahmā); karma-bījam—semeno světských činností; rajasā uparaktaḥ—pobízený kvalitou vášně; prajāḥ—živé bytosti; sisṛkṣan — chtějící stvořit potomstvo; iyat—všech pět příčin stvoření; eva—takto; dṛṣṭvā—hledící na; astaut—modlil se o; visarga—stvoření následující po Pánově stvoření; abhimukhaḥ—k; tam—to; īḍyam—uctivé; avyakta — transcendentální; vartmani—na cestě; abhiveśita—upnutá; ātmā—mysl.
Pán Brahmā, nasycený kvalitou vášně, pocítil chuť tvořit, a když díky Osobnosti Božství spatřil pět příčin stvoření, začal skládat uctivé modlitby s myslí upnutou na tvoření.
Chce-li někdo v tomto světě něco stvořit, musí se obrátit na Nejvyššího s prosbou o potřebnou energii. To platí i pro toho, kdo je pod vlivem hmotné kvality vášně. To je cesta k úspěchu v jakékoliv snaze.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Projevení Brahmy z Garbhodakaśāyī Viṣṇua”.