SLOKA 6
muhur gṛṇanto vacasānurāga-
skhalat-padenāsya kṛtāni taj-jñāḥ
kirīṭa-sāhasra-maṇi-praveka-
pradyotitoddāma-phaṇā-sahasram
muhuḥ—znovu a znovu; gṛṇantaḥ—oslavující; vacasā—slovy; anurāga—s velkou procítěností; skhalat-padena—v pravidelném rytmu; asya — Pána; kṛtāni—činnosti; tat-jñāḥ—ti, kteří znají zábavy; kirīṭa—helmice; sāhasra—tisíce; maṇi-praveka—třpytivá záře drahokamů; pradyotita — vycházející z; uddāma—vztyčené; phaṇā—kápě; sahasram—tisíce.
Čtyři Kumārové, vedení Sanat-kumārou, kteří znali Pánovy transcendentální zábavy, Pána oslavovali poezií z vybraných slov, plných náklonnosti a lásky. Pán Saṅkarṣaṇa se Svými tisíci vztyčenými kápěmi tehdy začal vydávat záři z třpytících se kamenů na Své hlavě.
Pán je někdy oslovován jako uttamaśloka, což znamená “ten, Jehož oddaní uctívají vybranými slovy”. Z oddaného, který je plně pohroužen v náklonnosti a lásce k oddané službě, vychází záplava takových vybraných slov. Existuje mnoho příkladů, kdy i malý chlapec, který byl velkým oddaným Pána, dokázal oslavovat Pánovy zábavy nejvybranějšími slovy ve znamenitých modlitbách. Bez jemné náklonnosti a lásky se nikdo nedokáže modlit k Pánu vhodným způsobem.