SLOKA 30
munaya ūcuḥ
auttānapāda bhagavāṁs tava śārṅgadhanvā
devaḥ kṣiṇotv avanatārti-haro vipakṣān
yan-nāmadheyam abhidhāya niśamya cāddhā
loko ’ñjasā tarati dustaram aṅga mṛtyum
munayaḥ ūcuḥ—mudrci pravili; auttānapāda—ó synu krále Uttānapādy; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; tava—tvůj; śārṅga-dhanvā—ten, kdo nosí luk zvaný Śārṅga; devaḥ—Pán; kṣiṇotu—nechť zabije; avanata—odevzdané duše; ārti—neštěstí; haraḥ—kdo odstraňuje; vipakṣān—nepřátelé; yat—Jehož; nāmadheyam—svaté jméno; abhidhāya—vyslovení; niśamya—když slyší; ca—také; addhā—okamžitě; lokaḥ—osoby; añjasā—plně; tarati—překonají; dustaram—nepřekonatelnou; aṅga—ó Dhruvo; mṛtyum—smrt.
Mudrci pravili: Drahý Dhruvo, synu krále Uttānapādy, nechť Osobnost Božství, Nejvyšší Pán Śārṅgadhanvā, který zbavuje Své oddané neštěstí, zabije všechny nepřátele, jež tě ohrožují. Svaté jméno Pána má stejnou moc jako Pán Samotný, a pouhé jeho zpívání a poslouchání proto může lehce zachránit mnoho lidí před hroznou smrtí. Tímto způsobem jsou zachráněni oddaní.
Mysl Dhruvy Mahārāje byla kouzly Yakṣů dočasně zmatena, a proto mu velcí ṛṣiové přišli na pomoc. Nejvyšší Pán Své oddané neustále chrání. Byl to On, kdo mudrce inspiroval, aby Dhruvu Mahārāje povzbudili a současně ho ujistili, že mu nehrozí žádné nebezpečí, jelikož je duší plně odevzdanou Nejvyššímu Pánu. Když oddaný v okamžiku smrti zpívá svaté jméno Pána, mahā-mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, překoná Pánovou milostí oceán hmotné existence a vstoupí do duchovního světa. Nemusí se pak již nikdy vrátit do koloběhu zrození a smrti. Je-li zpíváním svatého jména možné překonat oceán smrti, Dhruva Mahārāja tak mohl jistě překonat iluzorní kouzla Yakṣů, která na čas zneklidnila jeho mysl.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dhruva Mahārāja bojuje s Yakṣi”.