SLOKA 37
sa viprānumato rājā
gṛhītvāñjalinaudanam
avaghrāya mudā yuktaḥ
prādāt patnyā udāra-dhīḥ
saḥ—on; vipra—brāhmaṇů; anumataḥ—se svolením; rājā—král; gṛhītvā—vzal; añjalinā—do spojených dlaní; odanam—rýži vařenou v mléce; avaghrāya—poté, co přičichl; mudā—s velkým potěšením; yuktaḥ—soustředěný; prādāt—nabídl; patnyai—své manželce; udāra-dhīḥ — velkomyslný.
Velkomyslný král vzal se svolením kněží pokrm do spojených dlaní a poté, co k němu přičichl, nabídl část své manželce.
V této souvislosti je významné slovo udāra-dhīḥ. Králova manželka Sunīthā nebyla způsobilá přijmout toto požehnání, nicméně král byl tak velkomyslný, že jí bez váhání nabídl prasādam (rýži vařenou v mléce) od yajña-puruṣi. Vše samozřejmě naplánoval Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Jak bude zřejmé z dalších veršů, tato událost nebyla pro krále příliš příznivá. Jelikož byl nesmírně velkomyslný, Nejvyšší Pán chtěl zvýšit jeho odpoutanost od tohoto hmotného světa, a proto zařídil, aby se královně narodil tak krutý syn, že král bude muset odejít z domova. Jak již bylo uvedeno, touhy karmīch Pán Viṣṇu plní tak, jak si přejí, ale touhy oddaného plní jiným způsobem — tak, aby oddaný mohl postupně dojít k Němu. To potvrzuje Bhagavad-gītā (dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te). Pán dává oddanému příležitost dělat neustálý pokrok, aby se nakonec mohl vrátit domů, zpátky k Bohu.