SLOKA 5
ataḥ kāyam imaṁ vidvān
avidyā-kāma-karmabhiḥ
ārabdha iti naivāsmin
pratibuddho ’nuṣajjate
ataḥ—proto; kāyam—tělo; imam—toto; vidvān—ten, kdo má poznání; avidyā—nevědomostí; kāma—touhami; karmabhiḥ—a činnostmi; ārabdhaḥ—stvořené; iti—takto; na—nikdy; eva—jistě; asmin—k tomuto tělu; pratibuddhaḥ—ten, kdo ví; anuṣajjate—podléhá připoutanosti.
Ti, kdo mají plné poznání o tělesném pojetí života a vědí, že toto tělo se skládá z nevědomosti, tužeb a činností, které jsou výsledkem iluze, nepodléhají tělesné připoutanosti.
Jak je řečeno v předminulém verši, ti, kdo mají rozvinutou inteligenci (sudhiyaḥ), se nepovažují za tělo. Tělo jakožto výtvor nevědomosti projevuje dva druhy činností. Když si v tělesném pojetí myslíme, že nám pomůže smyslový požitek, podléháme iluzi. Dalším druhem iluze je myslet si, že budeme šťastní, když se budeme snažit uspokojovat touhy, které pocházejí z iluzorního těla, když dosáhneme vyšších planetárních systémů nebo když budeme vykonávat různé védské obřady. To vše je iluze. Hmotné činnosti s cílem politického osvobození a společenské a humanitární činnosti vykonávané s představou, že pomohou lidem ke štěstí, jsou rovněž iluzorní, protože se zakládají na iluzorním tělesném pojetí. Vše, po čem toužíme nebo co vykonáváme pod vlivem tělesného pojetí, je iluze. Pán Viṣṇu tedy poučil Pṛthua Mahārāje, že obětní obřady jsou sice příkladem pro obyčejné lidi, ale co se jeho osoby týče, nemá jich zapotřebí. To potvrzuje Bhagavad-gītā (2.45):
traiguṇya-viṣayā vedā
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān
“Vedy se zabývají především tématem tří kvalit hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno, a buď vůči nim transcendentální. Osvoboď se ode všech dualit a starostí o zisk a bezpečí a spočívej ve svém vlastním já.”
Obřady doporučené ve Vedách se většinou pojí se třemi kvalitami hmotné přírody. Arjuna proto dostal radu, aby tyto védské činnosti transcendoval a místo nich vykonával transcendentální činnosti oddané služby.