SLOKA 4
tatrāpy adābhya-niyamo
vaikhānasa-susammate
ārabdha ugra-tapasi
yathā sva-vijaye purā
tatra—tam; api—také; adābhya—přísné; niyamaḥ—zákazy; vaikhānasa—pravidla a usměrnění pro život v ústraní; su-sammate—plně uznával; ārabdhaḥ—počínaje; ugra—přísná; tapasi—askeze; yathā—stejně jako; sva-vijaye—při dobývání světa; purā—dříve.
Poté, co zanechal rodinného života, přísně dodržoval usměrnění pro život v ústraní a podrobil se tvrdé askezi v lese. Tyto činnosti vykonával se stejnou vážností, s jakou dříve řídil vládu a podroboval si každého.
Stejně jako je v rodinném životě nezbytné být velice aktivní, po jeho ukončení je nezbytné ovládat mysl a smysly. To je možné tehdy, když se člověk plně zapojí do oddané služby Pánu. Celý védský systém—védský společenský řád — má ve skutečnosti každému umožnit, aby se nakonec vrátil domů, zpátky k Bohu. Gṛhastha-āśram je určitým ústupkem, který spojuje uspokojování smyslů s usměrněným životem. Má člověka připravit na to, aby mu ve středním věku nedělalo potíže odejít do ústraní a plně se věnovat askezi s cílem jednou provždy transcendovat hmotný smyslový požitek. V životním stavu vānaprastha se proto důrazně doporučuje tapasya neboli askeze. Mahārāja Pṛthu se přesně řídil všemi pravidly života vānaprasthy, který se odborně nazývá vaikhānasa-āśram. Slovo vaikhānasa-susammate je významné, neboť i v životě vānaprasthy je třeba důsledně dodržovat usměrňující zásady. Mahārāja Pṛthu byl tedy ideální osobností v každém údobí života. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ—musíme kráčet ve stopách velkých osobností. Bude-li člověk následovat příkladné jednání Mahārāje Pṛthua, může dosáhnout dokonalosti během aktivního života i během života v ústraní a po opuštění tohoto těla být osvobozen a jít zpátky k Bohu.