SLOKA 23
tatra gāndharvam ākarṇya
divya-mārga-manoharam
visismyū rāja-putrās te
mṛdaṅga-paṇavādy anu
tatra—tam; gāndharvam—tóny; ākarṇya—uslyšeli; divya—nebeské; mārga—sladěné; manaḥ-haram—nádherné; visismyuḥ—žasli; rāja-putrāḥ—všichni synové krále Barhiṣata; te—ti všichni; mṛdaṅga—bubny; paṇava—kotle; ādi—vše dohromady; anu—neustále.
Synové krále žasli, když slyšeli zvuk bubnů a kotlů spolu s dalšími sladěnými, na poslech příjemnými tóny.
Nejenže kolem jezera rostly různé květy a bylo tam mnoho živých bytostí, ale vzduchem se neslo také mnoho tónů. Prázdnota impersonalistů, v níž neexistuje rozmanitost, není ve srovnání s takovým prostředím nic příjemného. Skutečnou dokonalostí, které musí živá bytost dosáhnout, je sac-cid-ānanda — věčnost, poznání a blaženost. Impersonalisté popírají rozmanitost stvoření, a tudíž nemohou prožívat skutečnou transcendentální blaženost. Místo, na něž Pracetové dospěli, bylo sídlem Pána Śivy. Impersonalisté obvykle uctívají Pána Śivu, ale jeho sídlo nikdy nepostrádá rozmanitost. Ať už se tedy vydáme kamkoliv — na planetu Pána Śivy, Pána Viṣṇua či Pána Brahmy — všude existuje různorodost, kterou si mohou vychutnávat osoby na úrovni dokonalého poznání a blaženosti.