SLOKA 5
rājovāca
na jānāmi mahā-bhāga
paraṁ karmāpaviddha-dhīḥ
brūhi me vimalaṁ jñānaṁ
yena mucyeya karmabhiḥ
rājā uvāca—král odvětil; na—ne; jānāmi—znám; mahā-bhāga—ó velká duše; param—transcendentální; karma—plodonosnými činnostmi; apaviddha—je znehodnocená; dhīḥ—moje inteligence; brūhi—prosím sděl; me—mně; vimalam—neposkvrněné; jñānam—poznání; yena—pomocí kterého; mucyeya—mohu se zbavit; karmabhiḥ—plodonosných činností.
Král odvětil: Ó velká duše, Nārado, má inteligence je zapletená do plodonosných činností, a proto neznám konečný cíl života. Pouč mě laskavě o čistém poznání, abych se mohl z tohoto zapletení vyprostit.
Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpívá:
sat-saṅga chāḍi' kainu asate vilāsa
te-kāraṇe lāgila ye karma-bandha-phāṅsa
Dokud je živá bytost zapletená do plodonosných činností, musí přijímat jedno tělo za druhým. To se nazývá karma-bandha-phāṅsa — zapletení v plodonosných činnostech. Nezáleží na tom, zda se to týká zbožných nebo bezbožných činností, neboť obojí jsou příčinou dalšího zapletení v hmotných tělech. Díky zbožným činnostem se živá bytost může narodit v bohaté rodině a získat dobré vzdělání a krásné tělo, ale to neznamená, že se definitivně zbaví životního strádání. V západních zemích není nic neobvyklého narodit se v bohaté aristokratické rodině nebo mít dobré vzdělání a krásné tělo, ale to neznamená, že lidé na Západě netrpí. Současná mladá generace v západních zemích je nešťastná, přestože jí nechybí dostatečné vzdělání, krása a bohatství a přestože má dostatek jídla, ošacení a prostředků pro smyslový požitek. Mladí lidé jsou tak nešťastní, že se z nich stávají hippies a zákony přírody je nutí žít zoufalým životem. Toulají se nečistí, bez útulku a bez jídla a nezbývá jim než spát na ulicích. Z toho můžeme vyvodit závěr, že pouhé vykonávání zbožných činností člověku štěstí nepřinese. Není pravda, že ti, kdo se narodí se stříbrnou lžičkou v puse, netrpí hmotnými bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Zbožné ani bezbožné činnosti ke štěstí nevedou — jsou jen příčinou zapletení a převtělování z jednoho těla do druhého. Narottama dāsa Ṭhākura to nazývá karma-bandha-phāṅsa.
Král Prācīnabarhiṣat doznal tuto skutečnost a otevřeně se Nārady Muniho zeptal, jak se může vyprostit z této karma-bandha-phāṅsy, zapletení v plodonosných činnostech. To je úroveň poznání, na kterou se vztahuje první verš Vedānta-sūtry: athāto brahma-jijñāsā. Když člověk ve snaze vykonávat karma-bandha-phāṅsu dosáhne jen zklamání, začne se ptát na skutečný smysl života, což se nazývá brahma-jijñāsā. Co se týče dotazů na konečný cíl života, Vedy (Muṇḍaka Up. 11.2.12) přikazují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — “Abys pochopil duchovní vědu, musíš se obrátit na pravého duchovního mistra.”
Král Prācīnabarhiṣat nalezl nejlepšího duchovního mistra, Nāradu Muniho, a proto ho žádal o poznání, pomocí kterého se člověk může vyprostit ze zapletení karma-bandha-phāṅsy, plodonosných činností. To je skutečným smyslem lidského života. Jīvasya tattva-jijñāsā nārtho yaś ceha karmabhiḥ. Jak je řečeno ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.10), lidská bytost má jediný úkol — ptát se pravého duchovního mistra, jak se vyprostit ze zapletení karma-bandha-phāṅsy.