SLOKA 45
tato ’gni-mārutau rājann
amuñcan mukhato ruṣā
mahīṁ nirvīrudhaṁ kartuṁ
saṁvartaka ivātyaye
tataḥ—poté; agni—oheň; mārutau—a vzduch; rājan—ó králi; amuñcan—chrlili; mukhataḥ—z úst; ruṣā—rozhněvaně; mahīm—Zemi; nirvīrudham—beze stromů; kartum—učinit; saṁvartakaḥ—oheň zkázy; iva—jako; atyaye—v době zkázy.
Můj milý králi, v době zkázy Pán Śiva rozhněvaně chrlí ze svých úst oheň a vzduch. Pracetové začali činit totéž, aby povrch Země zcela zbavili stromů.
Vidura je zde osloven “ó králi” (rājan). Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to komentuje tak, že dhīra se nikdy nerozhněvá, protože je vždy zaměstnaný oddanou službou. Pokročilý oddaný dokáže ovládat své smysly, a proto ho lze oslovovat titulem rājan. Král vládne různými způsoby občanům, a podobně ten, kdo ovládá své smysly, je jejich králem — je svāmī nebo gosvāmī. Svāmī nebo gosvāmī je proto někdy oslovován jako mahārāja, král.