SLOKA 28
imāṁ tu kauṣāraviṇopavarṇitāṁ
kṣattā niśamyājita-vāda-sat-kathām
pravṛddha-bhāvo ’śru-kalākulo muner
dadhāra mūrdhnā caraṇaṁ hṛdā hareḥ
imām—to vše; tu—potom; kauṣāraviṇā—Maitreyou; upavarṇitām — popsané; kṣattā—Vidura; niśamya—když vyslechl; ajita-vāda—oslavování Nejvyššího Pána; sat-kathām—transcendentální poselství; pravṛddha—zvýšilo; bhāvaḥ—extáze; aśru—slz; kalā—kapkami; ākulaḥ—zaplavený; muneḥ—velkého mudrce; dadhāra—chytil; mūrdhnā—hlavou; caraṇam—lotosové nohy; hṛdā—srdcem; hareḥ—Nejvyšší Osobnosti Božství.
Můj milý králi, když Vidura vyslechl od velkého mudrce Maitreyi transcendentální poselství o Nejvyšším Pánu a Jeho oddaných, byl zaplaven extází. Se slzami v očích okamžitě padl k lotosovým nohám svého gurua, duchovního mistra. Poté pevně ustanovil Nejvyšší Osobnost Božství v hloubi svého srdce.
To je známka sdružování se s velkými oddanými. Oddaný přijímá pokyny od osvobozené duše, a díky tomu je zaplaven extází transcendentální blaženosti. Prahlāda Mahārāja prohlásil:
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
(Bhāg. 7.5.32)
Nikdo se nemůže stát dokonalým oddaným Pána, aniž by se dotkl lotosových nohou velkého oddaného. Ten, kdo nemá nic společného s tímto hmotným světem, se nazývá niṣkiñcana. Proces seberealizace a návratu domů, zpátky k Bohu, znamená odevzdat se pravému duchovnímu mistrovi a přijmout prach z jeho lotosových nohou na svou hlavu. Tímto způsobem člověk pokročí na cestě transcendentální realizace. Vidura měl právě takový vztah s Maitreyou, a dosáhl tak kýžených výsledků.