SLOKA 21
vakṣasy adhiśrita-vadhūr vana-māly udāra-
hāsāvaloka-kalayā ramayaṁś ca viśvam
pārśva-bhramad-vyajana-cāmara-rāja-haṁsaḥ
śvetātapatra-śaśinopari rajyamānaḥ
vakṣasi—na hrudi; adhiśrita—nachází se; vadhūḥ—žena (bohyně štěstí, Lakṣmī); vana-mālī—ověnčené girlandou z lesních květů; udāra — krásný; hāsa—usměvavý; avaloka—pohled; kalayā—zlomkem; ramayan—těšící; ca—a; viśvam—celý svět; pārśva—strana; bhramat—pohybující se tam a zpět; vyajana-cāmara—bílý vějíř z ocasu jaka; rāja-haṁsaḥ—labuť; śveta-ātapatra-śaśinā—s baldachýnem bělostným jako měsíc; upari — nad; rajyamānaḥ—vypadal překrásně.
Pán Viṣṇu vypadal neobyčejně krásně, protože Jeho hruď zdobila girlanda a přítomnost bohyně štěstí. Na Jeho tváři se skvěl nepatrný úsměv, který dokáže okouzlit celý svět a zvláště oddané. Vějíře z bílých žíní, ovívající Pána z obou stran, vypadaly jako labutě a bělostný baldachýn nad Jeho hlavou připomínal měsíc.
Usmívající se tvář Pána Viṣṇua těší celý svět. Jeho úsměv přitahuje nejen oddané, ale i neoddané. Tato sloka velice pěkně popisuje, jak vějíře z žíní, baldachýn nad Jeho hlavou, náušnice, které se houpaly po obou stranách Jeho tváře, a Jeho načernalé vlasy připomínaly slunce, měsíc, lotosový květ s osmi okvětními lístky a bzučící černé včely. To vše, společně s lasturou, diskem, kyjem, lotosem, lukem, šípy, štítem a mečem v Jeho rukách, skýtalo jedinečnou podívanou na Pána Viṣṇua, která zcela uchvátila všechny přítomné polobohy, včetně Dakṣi a Pána Brahmy.