SLOKA 61
idaṁ pavitraṁ param īśa-ceṣṭitaṁ
yaśasyam āyuṣyam aghaugha-marṣaṇam
yo nityadākarṇya naro ’nukīrtayed
dhunoty aghaṁ kaurava bhakti-bhāvataḥ
idam—tato; pavitram—čistá; param—nejvyšší; īśa-ceṣṭitam—zábava Nejvyššího Pána; yaśasyam—sláva; āyuṣyam—dlouhý život; agha-ogha-marṣaṇam—zničení hříchů; yaḥ—kdo; nityadā—neustále; ākarṇya—po vyslechnutí; naraḥ—osoba; anukīrtayet—má vyprávět; dhunoti—očišťuje; agham—hmotné znečištění; kaurava—ó potomku Kurua; bhakti-bhāvataḥ—s vírou a oddaností.
Závěrem velký mudrc Maitreya pravil: Ó synu Kurua! Ten, kdo s vírou a oddaností vyslechne a znovu přednese tento příběh o Dakṣově yajñi, kterou řídil Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, se zbaví veškerého znečištění hmotné existence. O tom není pochyb.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dakṣa koná oběť”.