SLOKA 78
ādhāraṁ mahad-ādīnāṁ
pradhāna-puruṣeśvaram
brahma dhārayamāṇasya
trayo lokāś cakampire
ādhāram—místo spočinutí; mahat-ādīnām—souhrnu hmoty, známého jako mahat-tattva; pradhāna—hlavní; puruṣa-īśvaram—vládce všech živých bytostí; brahma—Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství; dhārayamāṇasya—umístil do srdce; trayaḥ—tři planetární systémy; lokāḥ — všechny planety; cakampire—začaly se otřásat.
Poté, co se Dhruva Mahārāja takto zmocnil Nejvyššího Pána, který je útočištěm celého hmotného stvoření a vládcem všech živých bytostí, se všechny tři světy začaly otřásat.
Významné je zde slovo brahma. Brahman označuje toho, kdo je nejen největší, ale současně se dokáže i neomezeně rozšiřovat. Jak mohl Dhruva Mahārāja zajmout Brahman ve svém srdci? Na tuto otázku velice pěkně odpověděl Jīva Gosvāmī. Říká, že Nejvyšší Pán je příčinou Brahmanu, neboť vzhledem k tomu, že obsahuje všechno hmotné i duchovní, neexistuje nic, co by Jej přesahovalo. I v Bhagavad-gītě o Sobě Nejvyšší Pán říká: “Já jsem základ Brahmanu.” Mnozí lidé, a zvláště přívrženci māyāvādské filozofie, se domnívají, že Brahman je nejvyšší, všeprostupující podstata. Tento verš i další védské texty, jako například Bhagavad-gītā, však říkají, že původním místem spočinutí Brahmanu je Nejvyšší Osobnost Božství, podobně jako je Slunce původním místem spočinutí slunečních paprsků. Śrīla Jīva Gosvāmī proto říká, že Pánova transcendentální podoba je semenem veškeré velikosti, a proto je Pán Nejvyšší Brahman. Jelikož Dhruva Mahārāja měl ve svém srdci Nejvyšší Brahman, stal se těžším než nejtěžší, a všechny tři hmotné světy i duchovní svět se následkem toho začaly otřásat.
Souhrn hmotného stvoření, mahat-tattva, představuje konečnou mez všech vesmírů se všemi jejich živými bytostmi. Brahman je útočiště mahat-tattvy a zahrnuje vše hmotné i duchovní. V této souvislosti je řečeno, že Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, je vládcem pradhāny i puruṣi. Pradhāna je subtilní látka, podobně jako éter, a puruṣa je duchovní jiskra, individuální bytost, která je zapletená v této subtilní hmotné existenci. V Bhagavad-gītě se tyto složky nazývají parā-prakṛti a aparā-prakṛti, přičemž Kṛṣṇa je vládcem obou prakṛti, tedy pradhāny i puruṣi. Védské hymny popisují Nejvyšší Brahman také slovy antaḥ-praviṣṭaḥ śāstā, což se vztahuje na skutečnost, že Nejvyšší Osobnost Božství vládne nad vším a vstupuje do všeho. Brahma-saṁhitā (5.35) to potvrzuje: aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham — Pán vstupuje nejen do každého vesmíru, ale i do každého atomu. V Bhagavad-gītě (10.42) Kṛṣṇa také říká: viṣṭabhyāham idaṁ kṛtsnam — Nejvyšší Pán ovládá vše tím, že do všeho vstupuje. Dhruva Mahārāja byl v neustálém styku s Nejvyšším Pánem ve svém srdci, a tímto způsobem dosáhl toho, že byl stejně mocný jako Brahman, nejtěžší z nejtěžších. Celý vesmír se proto začal třást. Z toho vyplývá, že ten, kdo je neustále soustředěn na transcendentální podobu Kṛṣṇy v srdci, dokáže svými činnostmi snadno ohromit celý svět. Bhagavad-gītā (6.47) potvrzuje, že to je dokonalost yogy. Yoginām api sarveṣām — bhakti-yogī, který v srdci stále myslí na Kṛṣṇu a neustále se zaměstnává v Jeho láskyplné transcendentální službě, je nejlepší ze všech yogīnů. Běžní yogīni mohou předvádět neobyčejné hmotné činnosti, známé jako aṣṭa-siddhi (osm jógových dokonalostí), ale čistý oddaný Pána tyto dokonalosti předčí, neboť svými činnostmi dokáže pohnout vesmírem.