SLOKA 50-51
dravya-sūkṣma-vipākaś ca
dhūmo rātrir apakṣayaḥ
ayanaṁ dakṣiṇaṁ somo
darśa oṣadhi-vīrudhaḥ
annaṁ reta iti kṣmeśa
pitṛ-yānaṁ punar-bhavaḥ
ekaikaśyenānupūrvaṁ
bhūtvā bhūtveha jāyate
dravya-sūkṣma-vipākaḥ—obětiny vkládané do ohně, například obilí smíchané s ghí; ca—a; dhūmaḥ—změněné v kouř či polobůh ovládající kouř; rātriḥ—polobůh vládnoucí noci; apakṣayaḥ—v temné polovině měsíce; ayanam—polobůh ovládající pohyb Slunce; dakṣiṇam—na jižní straně; somaḥ—Měsíc; darśaḥ—vracející se; oṣadhi—život rostlin (na Zemi); vīrudhaḥ—vegetace obecně (počátek nářku); annam—obilí; retaḥ—semeno; iti—takto; kṣma-īśa—ó králi Yudhiṣṭhire, vládce země; pitṛ-yānam—způsob zrození z otcova semene; punaḥ-bhavaḥ—znovu a znovu; eka-ekaśyena—jedno za druhým; anupūrvam—postupně; bhūtvā—rodí se; bhūtvā—znovu se rodí; iha—v tomto hmotném světě; jāyate — živá bytost žije materialistickým způsobem.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když jsou obětiny v podobě ghí a obilí, jako je ječmen a sezamová semena, obětovány do ohně, mění se v nebeský kouř, který živou bytost postupně unáší na vyšší a vyšší planetární soustavy: do království zvaných Dhumā, Rātri, Kṛṣṇapakṣa, Dakṣiṇam a nakonec na Měsíc. Potom však konatelé oběti znovu sestoupí na Zemi a stanou se bylinami, popínavými rostlinami, zeleninou a obilím. Ty se pak stanou potravou různých živých bytostí a změní se v semeno, které bude vpraveno do těl ženského pohlaví. Tak se živá bytost rodí znovu a znovu.
Toto je vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.21):
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
“Poté, co si následovníci pravṛtti-mārgy užívali nebeských smyslových radostí, vrátí se zase na tuto planetu smrti. Dodržováním védských zásad tedy dosáhnou pouze pomíjivého štěstí.” Živá bytost, která následuje pravṛtti-mārgu a chce se dostat na vyšší planetární soustavy, koná pravidelně oběti, a její putování nahoru a opět dolů je popsáno zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu i v Bhagavad-gītě. Rovněž je řečeno: traiguṇya-viṣayā vedāḥ — “Védy se zabývají hlavně třemi kvalitami hmotné přírody.” Védské spisy, zvláště tři Védy (Sāma, Yajur a Ṛk), jasně popisují tento proces dosažení vyšších planet a následného návratu. Kṛṣṇa však Arjunovi radí: traiguṇya-viṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna — člověk musí překonat tyto tři kvality hmotné přírody, a pak bude vysvobozen z koloběhu zrození a smrti. Jinak i po dosažení nějaké vyšší planetární soustavy, například Candraloky, bude muset zase sestoupit (kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti). Poté, co jeho požitek získaný díky zbožným činnostem skončí, se bude muset vrátit na tuto planetu prostřednictvím deště a nejprve se narodí jako rostlina, která slouží za potravu různým zvířatům i lidem, a změní se v semeno. Toto semeno bude vpraveno do těla ženského pohlaví, a tak se živá bytost narodí. Ti, kdo se vracejí na Zemi tímto způsobem, se rodí zvláště ve výše postavených rodinách, jako jsou rodiny brāhmaṇů.
V této souvislosti můžeme poznamenat, že dokonce ani takzvaní moderní vědci, kteří cestují na Měsíc, tam nejsou schopni zůstat a vracejí se do svých laboratoří. Ať tedy člověk cestuje na Měsíc pomocí moderních mechanických prostředků nebo díky zbožným činnostem, musí se vrátit na Zemi. To je jasně řečeno v tomto verši a vysvětleno v Bhagavad-gītě. I když někdo dospěje na vyšší planetární soustavy (yānti deva-vratā devān), jeho místo tam není zajištěné; bude se muset zase vrátit na martya-loku. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna — vrátit se musí i ten, kdo dospěje na Brahmaloku, o Měsíci nemluvě. Yaṁ prāpya na nivartante tad dhāma paramaṁ mama — vrátí-li se však někdo zpátky domů, zpátky k Bohu, nemusí již nikdy přijít zpět do hmotného světa.