SLOKA 29-31
viśīrṇa-ratna-kavacaṁ
vibhraṣṭābharaṇa-srajam
śara-nirbhinna-hṛdayaṁ
śayānam asṛg-āvilam
prakīrṇa-keśaṁ dhvastākṣaṁ
rabhasā daṣṭa-dacchadam
rajaḥ-kuṇṭha-mukhāmbhojaṁ
chinnāyudha-bhujaṁ mṛdhe
uśīnarendraṁ vidhinā tathā kṛtaṁ
patiṁ mahiṣyaḥ prasamīkṣya duḥkhitāḥ
hatāḥ sma nātheti karair uro bhṛśaṁ
ghnantyo muhus tat-padayor upāpatan
viśīrṇa—porůznu rozházené; ratna—z drahokamů; kavacam—brnění; vibhraṣṭa—spadlé; ābharaṇa—ozdoby; srajam—girlandy; śara-nirbhinna—probodané šípy; hṛdayam—srdce; śayānam—ležící; asṛk-āvilam — zbrocený krví; prakīrṇa-keśam—s uvolněnými a rozcuchanými vlasy; dhvasta-akṣam—s potemnělýma, zapadlýma očima; rabhasā—hněvem; daṣṭa—skousnuté; dacchadam—jeho rty; rajaḥ-kuṇṭha—pokrytý prachem; mukha-ambhojam—jeho obličej, který dříve připomínal lotosový květ; chinna—useknuté; āyudha-bhujam—jeho paže se zbraněmi; mṛdhe—na bojišti; uśīnara-indram—vládce Uśīnary; vidhinā—prozřetelností; tathā—takto; kṛtam—donucený být v tomto stavu; patim—manžela; mahiṣyaḥ—královny; prasamīkṣya—když viděly; duḥkhitāḥ—nesmírně zarmoucené; hatāḥ—zabity; sma—zajisté; nātha—ó manželi; iti—tak; karaiḥ—rukama; uraḥ—do prsou; bhṛśam—neustále; ghnantyaḥ—bily se; muhuḥ—znovu a znovu; tat-padayoḥ—k nohám krále; upāpatan—padly.
Zabitý král ležel na bojišti, jeho zlaté, drahokamy posázené brnění bylo rozbité, ozdoby a girlandy mu spadly, měl rozcuchané vlasy, oči bez lesku a celé jeho tělo bylo zbrocené krví. Srdce měl probodané šípy nepřítele. Když umíral, na důkaz své udatnosti skousl rty a zuby mu zůstaly v této pozici. Jeho krásný obličej, podobný lotosovému květu, byl nyní černý a pokrytý prachem bitevního pole. Paže s mečem a dalšími zbraněmi měl useknuté a zlámané. Když královny, manželky krále Uśīnary, viděly svého manžela v tomto stavu, začaly naříkat: “Ó pane, nyní, když zabili tebe, jsme zabity i my.” Opakujíce tato slova znovu a znovu a bijíce se do prsou se zhroutily u nohou mrtvého krále.
Zde je řečeno: rabhasā daṣṭa-dacchadam — když král, který tu nyní ležel mrtvý, zuřivě bojoval, skousl rty, aby ukázal svou udatnost. Nicméně byl řízením prozřetelnosti (vidhinā) zabit. To dokazuje, že nás ovládají vyšší autority — naše vlastní síla nebo snaha není vždy svrchovaná. Musíme tedy přijmout postavení, které nám bylo přisouzeno z nařízení Nejvyššího.