SLOKA 51
śrī-cāraṇā ūcuḥ
hare tavāṅghri-paṅkajaṁ
bhavāpavargam āśritāḥ
yad eṣa sādhu-hṛc-chayas
tvayāsuraḥ samāpitaḥ
śrī-cāraṇāḥ ūcuḥ—obyvatelé Cāraṇaloky pravili; hare—ó Pane; tava — Tvoje; aṅghri-paṅkajam—lotosové nohy; bhava-apavargam—jediné útočiště zbavující znečištění hmotné existence; āśritāḥ—ukryti u; yat—protože; eṣaḥ—tento; sādhu-hṛt-śayaḥ—kůl vražený do srdcí všech čestných lidí; tvayā—Tebou; asuraḥ—démon (Hiraṇyakaśipu); samāpitaḥ—zcela zničen.
Obyvatelé Cāraṇaloky prohlásili: Ó Pane, jelikož jsi zničil démona Hiraṇyakaśipua, který byl kůlem vraženým do srdcí všech čestných lidí, ulevilo se nám a navěky přijímáme útočiště u Tvých lotosových nohou, které zbavují podmíněnou duši hmotného znečištění.
Nejvyšší Pán ve své transcendentální podobě Narahariho, Nṛsiṁhadeva, je neustále připraven zabít démony, kteří soustavně vyvolávají neklid v mysli čestných oddaných. Při šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musí oddaní na celém světě čelit mnoha nebezpečím a překážkám, ale věrný služebník, který s velkou oddaností káže, si musí být vědom toho, že Pán Nṛsiṁhadeva je vždy jeho ochráncem.