SLOKA 9
jahy āsuraṁ bhāvam imaṁ tvam ātmanaḥ
samaṁ mano dhatsva na santi vidviṣaḥ
ṛte ’jitād ātmana utpathe sthitāt
tad dhi hy anantasya mahat samarhaṇam
jahi—vzdej se; āsuram—démonské; bhāvam—povahy; imam—této; tvam—ty (můj drahý otče); ātmanaḥ—vlastní; samam—rovnocenně přijímající; manaḥ—mysl; dhatsva—učiň; na—ne; santi—jsou; vidviṣaḥ — nepřátelé; ṛte—kromě; ajitāt—neovládnuté; ātmanaḥ—mysli; utpathe—na špatné cestě nežádoucích sklonů; sthitāt—nacházející se; tat hi — ta (mentalita); hi—zajisté; anantasya—neomezeného Pána; mahat — nejlepší; samarhaṇam—metoda uctívání.
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Můj milý otče, vzdej se prosím démonské mentality. Nerozlišuj v srdci na nepřátele a přátele; přijímej v mysli všechny rovnocenně. V tomto světě neexistuje žádný nepřítel kromě neovládnuté a svedené mysli. Když vidíme všechny stejně, dostáváme se na úroveň dokonalého uctívání Pána.
Mysl nelze ovládnout, dokud ji neupřeme na lotosové nohy Pána. V Bhagavad-gītě (6.34) Arjuna říká:
cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa
pramāthi balavad dṛḍham
tasyāhaṁ nigrahaṁ manye
vāyor iva suduṣkaram
“Ó Kṛṣṇo, mysl je neklidná, bouřlivá, umíněná a velice silná. Myslím, že zkrotit ji je těžší než ovládnout vítr.” K ovládnutí mysli existuje jediný autorizovaný proces, služba Pánu. Podle pokynů mysli si vytváříme nepřátele a přátele, ale ve skutečnosti žádní nepřátelé a přátelé neexistují. Paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām — pochopení tohoto závěru je podmínkou, jejíž splnění předchází vstupu do království oddané služby.