SLOKA 25
tasyāḥ śriyas tri-jagato janako jananyā
vakṣo nivāsam akarot paramaṁ vibhūteḥ
śrīḥ svāḥ prajāḥ sakaruṇena nirīkṣaṇena
yatra sthitaidhayata sādhipatīṁs tri-lokān
tasyāḥ—její; śriyaḥ—bohyně štěstí; tri-jagataḥ—tří světů; janakaḥ — otec; jananyāḥ—matky; vakṣaḥ—hruď; nivāsam—sídlo; akarot—učinil; paramam—nejvyšší; vibhūteḥ—vlastnící bohatství; śrīḥ—bohyně štěstí; svāḥ—vlastní; prajāḥ—potomci; sa-karuṇena—s příznivým soucitem; nirīkṣaṇena—pohledem; yatra—v nichž; sthitā—zůstávající; aidhayata — zvětšené; sa-adhipatīn—s velkými vládci a vůdci; tri-lokān—tři světy.
Nejvyšší Pán je otcem tří světů a Jeho hruď je sídlem matky Lakṣmī, bohyně štěstí, jíž patří všechno bohatství. Svým příznivým a milostivým pohledem může bohyně štěstí zvětšit bohatství tří světů i jejich obyvatel a jejich vládců, polobohů.
Na přání bohyně štěstí, Lakṣmīdevī, učinil Nejvyšší Pán svou hruď jejím sídlem — aby mohla každému, včetně polobohů i obyčejných lidských bytostí, žehnat svým milostivým pohledem. Jelikož bohyně štěstí pobývá na hrudi Nārāyaṇa, přirozeně vidí každého oddaného, který Nārāyaṇa uctívá. Jakmile pozná, že určitý oddaný tíhne k oddané službě Nārāyaṇovi, přirozeně si přeje ho požehnat všemi druhy bohatství. Karmī se snaží získat přízeň a milost Lakṣmī, ale nejsou oddanými Nārāyaṇa, a proto je jejich bohatství pomíjivé. Bohatství oddaných, kteří jsou připoutáni k oddané službě Nārāyaṇovi, se však liší od bohatství karmīch; je stejně trvalé jako bohatství samotného Nārāyaṇa.