KAPITOLA DEVÁTÁ
Pán inkarnuje jako Mohinī-mūrti
Tato kapitola popisuje, jak démoni, okouzleni krásou Mohinī, přistoupili na to, že nádobu plnou nektaru svěří Jí. Mohinīdevī pak diskrétně rozdala nektar polobohům.
Když se démoni zmocnili nádoby s nektarem, objevila se před nimi neobyčejně krásná mladá žena. Všechny je uchvátila Její krása a nemohli se od Ní odpoutat. A jelikož spolu bojovali o nektar, zvolili si démoni tuto nádhernou ženu za prostředníka, který by měl urovnat jejich spor. Mohinī, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, využila této jejich slabosti a vyžádala si od nich slib, že bez protestů přijmou jakékoliv Její rozhodnutí. Když to démoni slíbili, tato krásná žena, Mohinī-mūrti, usadila polobohy a démony do dvou řad, aby jim rozdala nektar. Věděla, že démoni nejsou hodni nektar pít, a proto je podvedla a dala ho všechen polobohům. Démoni proti Jejímu podvodu neprotestovali. Jeden démon, jménem Rāhu, se však přestrojil za poloboha a usedl do řady polobohů, vedle Slunce a Měsíce. Když Nejvyšší Osobnost Božství poznala, že Rāhu podvádí, okamžitě mu usekla hlavu. Rāhu se však již stihl napít nektaru, a proto zůstal naživu i s useknutou hlavou. Jakmile polobozi nektar dopili, Nejvyšší Osobnost Božství přijala svou původní podobu. Śukadeva Gosvāmī končí tuto kapitolu popisem, jak mocné je opěvování svatých jmen, zábav a příslušenství Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté se v démonech probudilo vzájemné nepřátelství. Když házeli nádobou s nektarem a vzájemně si ji vytrhávali z rukou, zapomněli na své přátelské vztahy. Mezitím uviděli přicházet nádhernou mladou ženu.
SLOKA 2: Jakmile démoni spatřili tuto půvabnou ženu, volali: “Ó, jak úžasná je Její krása! Jak úžasný lesk Jejího těla! Jak spanilé je Její mládí!” S těmito slovy se k Ní rychle přiblížili, plni chtivých tužeb si s Ní užívat, a začali se Jí ptát na mnoho věcí.
SLOKA 3: Ó, Ty úžasně krásná dívko, máš tak hezké oči, že připomínají okvětní lístky lotosu. Kdo jsi? Odkud přicházíš? Za jakým účelem jsi přišla a komu patříš? Ó ženo s neobyčejně pěknými stehny, naše mysli jsou rozrušené už jen tím, že Tě vidíme.
SLOKA 4: Polobozi, démoni, Siddhové, Gandharvové, Cāraṇové a různí správci vesmíru, Prajāpatiové, se Tě ještě nikdy nedotkli, o lidských bytostech ani nemluvě. Není pravda, že nechápeme Tvoji totožnost.
SLOKA 5: Ó nádherná dívko s překrásným obočím, Prozřetelnost Tě jistě posílá ze své bezpříčinné milosti, abys potěšila smysly a mysl nás všech. Není to tak?
SLOKA 6: Všichni se teď k sobě chováme nepřátelsky kvůli jediné věci, nádobě s nektarem. I když jsme se narodili ve stejné rodině, vzájemné nepřátelství v nás jen vzrůstá. Ó ženo s útlým pasem, která jsi tak spanilá ve své slávě, žádáme Tě proto, abys nám projevila tu laskavost a urovnala náš spor.
SLOKA 7: My všichni — démoni i polobozi — jsme se narodili stejnému otci, Kaśyapovi, a proto jsme bratři. Nyní však mezi námi nastal rozkol a každý z nás projevuje svou sílu. Proto Tě žádáme, abys urovnala náš spor a rovnoměrně nás podělila nektarem.
SLOKA 8: Na tuto žádost démonů se Nejvyšší Osobnost Božství, jež přijala podobu nádherné ženy, začala usmívat. Hleděla na ně a s přitažlivými ženskými gesty pak promluvila.
SLOKA 9: Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Mohinī řekla démonům: Ó synové Kaśyapy Muniho, jsem obyčejná prostitutka. Jak ke Mě můžete mít tak velkou důvěru? Učený člověk nikdy nevěří ženě.
SLOKA 10: Ó démoni, stejně jako opice, šakali a psi, kteří jsou nestálí v sexuálních vztazích a chtějí nového partnera každý den, tak i ženy, které žijí nezávisle, si denně hledají nové přátele. Přátelství s takovou ženou nikdy nemá dlouhého trvání. To je názor velkých učenců.
SLOKA 11: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Poté, co démoni vyslechli slova Mohinī-mūrti, která mluvila jakoby žertem, všechny naplnila důvěra. Zasmáli se Její vážnosti a nakonec předali nádobu s nektarem do Jejích rukou.
SLOKA 12: Jakmile se Nejvyšší Osobnost Božství zmocnila nádoby s nektarem, lehce se usmála a pronesla poutavá slova. Řekla: Moji milí démoni, mohu se ujmout této zodpovědnosti a rozdělit mezi vás nektar, jste-li ochotni přijmout vše, co učiním, ať je to čestné nebo nečestné.
SLOKA 13: Vůdci démonů se neuměli příliš dobře rozhodovat. Jakmile vyslechli sladká slova Mohinī-mūrti, ihned souhlasili. “Ano,” odpověděli, “co jsi řekla, je v pořádku.” Tak démoni přistoupili na to, že přijmou Její rozhodnutí.
SLOKA 14-15: Pak se polobozi a démoni postili. Vykoupali se, obětovali přečištěné máslo a obětiny do ohně a nakonec rozdali milodary kravám, brāhmaṇům a členům ostatních tříd společnosti — kṣatriyům, vaiśyům a śūdrům, z nichž každý byl odměněn tak, jak si zasloužil. Poté vykonali polobozi a démoni obřady pod vedením brāhmaṇů. Oblékli se do nových šatů podle vlastního výběru, těla si ozdobili šperky a usedli čelem k východu na podložky z trávy kuśa.
SLOKA 16-17: Ó králi, když polobozi a démoni seděli čelem na východ v aréně plně vyzdobené květinovými girlandami a lampami a provoněné dýmem vonných tyčinek, do arény vstoupila tato žena, oblečená v překrásném sárí. Zvonky na kotnících Jí cinkaly, a jelikož měla velké, těžké boky, kráčela velmi pomalu. Její oči byly neklidné kvůli mladické pýše, Její prsa připomínala džbány, stehna zase sloní choboty a v ruce nesla nádobu na vodu.
SLOKA 18: Její přitažlivý nos a tváře, jakož i uši, ozdobené zlatými náušnicemi, činily Její obličej velice půvabným. S tím, jak se pohybovala, se Jí na ňadrech nepatrně odhrnul okraj sárí. Když polobozi a démoni viděli tyto spanilé rysy Mohinī-mūrti, jež na ně pohlížela s lehkým úsměvem, byli všichni naprosto okouzleni.
SLOKA 19: Démoni jsou už od přírody úskoční jako hadi. Nebylo proto vůbec vhodné jim dávat podíl nektaru — bylo by to stejně nebezpečné, jako dát hadu mléko. Nejvyšší Osobnost Božství, jež nikdy neklesá, to uvážila a podíl na nektaru démonům nedala.
SLOKA 20: Nejvyšší Osobnost Božství jako Mohinī-mūrti, vládce vesmíru, uspořádala místa k sezení do oddělených řad a usadila polobohy a démony podle jejich postavení.
SLOKA 21: Uchopila nádobu s nektarem a nejprve přistoupila k démonům, které uspokojila sladkými slovy a tak je lstivě připravila o jejich podíl na nektaru. Potom poskytla nektar polobohům, kteří seděli opodál, aby je ochránila před invaliditou, stářím a smrtí.
SLOKA 22: Ó králi, jelikož démoni předtím slíbili, že přijmou cokoliv, co tato žena udělá, ať je to spravedlivé či nesprávné, nyní v zájmu zachování svého slibu, aby dali najevo svou vyrovnanost a nemuseli se přít se ženou, zůstali zticha.
SLOKA 23: Démoni vyvinuli k Mohinī-mūrti připoutanost a určitou důvěru a báli se, že tento vztah něčím naruší. Proto si vážili Jejích slov a neřekli nic, co by mohlo pokazit jejich přátelství.
SLOKA 24: Rāhu — démon, který způsobuje zatmění Slunce a Měsíce — se zahalil do šatů poloboha a tak vstoupil mezi polobohy a pil nektar, aniž by ho kdokoliv, včetně Nejvyšší Osobnosti Božství, rozpoznal. Měsíc a Slunce však díky svém trvalému nepřátelství vůči Rāhuovi pochopili, k čemu došlo, a tak byl Rāhu odhalen.
SLOKA 25: Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, svým diskem ostrým jako břitva, okamžitě usekl Rāhuovi hlavu. Když byla hlava oddělena od těla, toto tělo, jehož se nektar ještě nedotkl, nemohlo přežít.
SLOKA 26: Rāhuova hlava však již přišla do styku s nektarem, a proto se stala nesmrtelnou. Pán Brahmā ji tedy uznal za jednu z planet. Jelikož je Rāhu věčným nepřítelem Měsíce a Slunce, během nocí, kdy je měsíc v úplňku a novu, se je vždy snaží napadnout.
SLOKA 27: Nejvyšší Osobnost Božství je nejlepším přítelem a dobrodincem tří světů. Proto když polobozi nektar téměř dopili, Pán v přítomnosti všech démonů vyjevil svou původní podobu.
SLOKA 28: Místo, čas, příčina, účel, činnost i ambice byly u polobohů i démonů stejné, ale polobozi získali jiný výsledek než démoni. Polobozi vždy přijímají útočiště v prachu u lotosových nohou Pána, a proto se mohli snadno nektaru napít a mít z něj prospěch. Démoni však nevyhledali útočiště u lotosových nohou Pána, a proto nemohli dosáhnout výsledku, který si přáli.
SLOKA 29: V lidské společnosti existují různé činnosti na ochranu majetku a života za použití slov, mysli a činů, ale to vše slouží vlastnímu nebo rozšířenému smyslovému požitku, jenž se pojí s tělem. Všechny tyto činnosti jsou zbytečné, protože jsou oddělené od oddané služby. Když je však totéž konáno pro uspokojení Pána, jsou prospěšné výsledky rozděleny všem, stejně jako se voda nalitá ke kořeni rozšíří do celého stromu.