SLOKA 9
ye ’rjunasya sutā rājan
smarantaḥ sva-pitur vadham
rāma-vīrya-parābhūtā
lebhire śarma na kvacit
ye—ti, kteří; arjunasya—Kārtavīryārjuny; sutāḥ—synové; rājan—ó Mahārāji Parīkṣite; smarantaḥ—stále vzpomínající; sva-pituḥ vadham — zabití jejich otce (rukou Paraśurāmy); rāma-vīrya-parābhūtāḥ—poraženi vyšší silou Pána Paraśurāmy; lebhire—dosáhli; śarma—štěstí; na—ne; kvacit—kdykoliv.
Můj milý králi Parīkṣite, synové Kārtavīryārjuny, kteří podlehli nadřazené síle Paraśurāmy, nikdy nepocítili štěstí, neboť stále vzpomínali na to, jak byl jejich otec zabit.
Jamadagni svou askezí bezpochyby získal obrovskou moc, ale drobná chyba jeho nebohé ženy Reṇuky ho vedla k tomu, že nařídil její zabití. To byl hříšný čin, a proto ho z rukou synů Kārtavīryārjuny čekala smrt, jak se zde dočteme později. Pán Paraśurāma byl za usmrcení Kārtavīryārjuny rovněž poznamenán hříchem, i když nešlo o příliš velký přestupek. Člověk tedy musí jednat opatrně a s rozvahou, bez ohledu na to, zda je Kārtavīryārjunou, Pánem Paraśurāmou, Jamadagnim nebo kýmkoliv jiným. Jinak bude muset trpět následky za své hříšné jednání. To je ponaučení, které dostáváme z védských textů.