SLOKA 2
rājyaṁ naicchad yatiḥ pitrā
dattaṁ tat-pariṇāmavit
yatra praviṣṭaḥ puruṣa
ātmānaṁ nāvabudhyate
rājyam—království; na aicchat—nepřijal; yatiḥ—nejstarší syn, Yati; pitrā—jeho otcem; dattam—nabízené; tat-pariṇāma-vit—jelikož věděl, jaké následky má stát se mocným jako král; yatra—kam; praviṣṭaḥ — když vstoupí; puruṣaḥ—taková osoba; ātmānam—seberealizaci; na—ne; avabudhyate—bude brát vážně a chápat.
Když člověk zaujme postavení krále či vedoucího představitele vlády, není schopen porozumět smyslu seberealizace. Yati, nejstarší Nahuṣův syn, to věděl, a proto nepřijal vládní moc, přestože mu ji otec nabízel.
Seberealizace je hlavním cílem lidstva, který berou vážně lidé v kvalitě dobra, s vyvinutými bráhmanskými vlastnostmi. Kṣatriyové bývají většinou obdařeni hmotnými vlastnostmi, jež napomáhají k získávání hmotného majetku a uspokojování smyslů, ale duchovně pokročilé osoby se o hmotné bohatství nezajímají. Raději se spokojí s holými nezbytnostmi, které jim umožňují život zasvěcený duchovnímu pokroku v seberealizaci. Zde je konkrétně uvedeno, že ten, kdo vstoupí na politickou scénu-a zvláště to platí v moderní době-ztrácí příležitost dosáhnout lidské dokonalosti. Každému je však dostupná ta nejvyšší dokonalost, pokud bude naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu. To se nazývá nityaṁ bhāgavata-sevayā. Mahārāja Parīkṣit se věnoval politice, ale na konci života vyslechl Śrīmad- Bhāgavatam od Śukadevy Gosvāmīho, a díky tomu snadno dosáhl dokonalosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučoval:
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo 'jita jito 'py asi tais tri-lokyām
(Bhāg. 10.14.3)
Pokud člověk pravidelně naslouchá Śrīmad-Bhāgavatamu od seberealizované duše, bude vysvobozen z hmotného zajetí bez ohledu na to, zda je pod vlivem kvality vášně, nevědomosti či dobra.