SLOKA 21
kathaṁ matis te ’vagatānyathā satāṁ
kula-prasūte kula-dūṣaṇaṁ tv idam
bibharṣi jāraṁ yad apatrapā kulaṁ
pituś ca bhartuś ca nayasy adhas tamaḥ
katham—jak; matiḥ te—tvoje vědomí; avagatā—pokleslo; anyathā — jinak; satām—ctihodné; kula-prasūte—ó moje dcero, narozená v rodině; kula-dūṣaṇam—která jsi hanbou rodiny; tu—ale; idam—toto; bibharṣi—udržuješ si; jāram—milence; yat—jak to je; apatrapā—beze studu; kulam—dynastie; pituḥ—svého otce; ca—a; bhartuḥ—svého manžela; ca—a; nayasi—stahuješ; adhaḥ tamaḥ—dolů do temnoty či pekla.
“Ó moje dcero, narozená ve ctihodné rodině, jak jsi jen mohla takto znečistit své vědomí? Jak to, že si beze studu udržuješ milence? Stahuješ tak dynastie svého otce i manžela do pekla.”
Je zřejmé, že ve védské kultuře žena, která si v přítomnosti muže, za něhož se vdala, najde milence či druhého manžela, nese zodpovědnost za úpadek otcovy i manželovy rodiny. V rodinách ctihodných brāhmaṇů, kṣatriyů a vaiśyů se pravidla védské kultury týkající se manželství dodnes přísně dodržují; pouze śūdrové jsou v tomto ohledu pokleslí. Vzít si za muže někoho dalšího v přítomnosti právoplatného manžela, zažádat o rozvod nebo mít přítele či milence je ve védské kultuře pro ženu z vyšších tříd nepřijatelné. Proto král Śaryāti, který nevěděl nic o proměně Cyavany Muniho, žasl nad chováním své dcery.