SLOKA 22
evaṁ bruvāṇaṁ pitaraṁ
smayamānā śuci-smitā
uvāca tāta jāmātā
tavaiṣa bhṛgu-nandanaḥ
evam—takto; bruvāṇam—který hovořil a káral ji; pitaram—na svého otce; smayamānā—usmívající se (protože byla počestná); śuci-smitā — se smíchem; uvāca—odpověděla; tāta—můj drahý tatínku; jāmātā—zeť; tava—tvůj; eṣaḥ—tento mladý muž; bhṛgu-nandanaḥ—je Cyavana Muni (a nikdo jiný).
Když však Sukanyā slyšela výčitky svého otce, usmívala se, pyšná na svoji počestnost. Se smíchem mu odpověděla: “Drahý tatínku, tento mladík po mém boku je tvůj pravý zeť, vznešený mudrc Cyavana, narozený v rodu Bhṛgua.”
Přestože ji otec káral, jelikož usoudil, že se provdala za jiného muže, Sukanyā si byla zcela jistá svou počestností, a proto se usmívala. Když vysvětlovala, že její manžel, Cyavana Muni, se nyní proměnil v mladého muže, byla velice pyšná na svou věrnost, a tak se při rozhovoru s otcem smála.