SLOKA 52
alabdha-nāthaḥ sa sadā kutaścit
santrasta-citto ’raṇam eṣamāṇaḥ
devaṁ viriñcaṁ samagād vidhātas
trāhy ātma-yone ’jita-tejaso mām
alabdha-nāthaḥ—aniž by získal útočiště či ochránce; saḥ—Durvāsā Muni; sadā—vždy; kutaścit—někde; santrasta-cittaḥ—se srdcem plným děsu; araṇam—toho, kdo může poskytnout útočiště; eṣamāṇaḥ—hledající; devam—nakonec na hlavního poloboha; viriñcam—Pána Brahmu; samagāt—obrátil se; vidhātaḥ—ó můj pane; trāhi—prosím, ochraň; ātma- yone—ó Pane Brahmo; ajita-tejasaḥ—před ohněm, který vypustil Ajita, Nejvyšší Osobnost Božství; mām—na mě.
Se srdcem plným děsu běhal Durvāsā Muni z místa na místo a hledal útočiště. Když ale žádné nenacházel, obrátil se nakonec na Pána Brahmu a řekl: “Pane Brahmo, ó můj pane, prosím, zachraň mě před planoucí Sudarśana cakrou, kterou na mě seslal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.”