SLOKA 16-17
śruto bhagīrathāj jajñe
tasya nābho ’paro ’bhavat
sindhudvīpas tatas tasmād
ayutāyus tato ’bhavat
ṛtūparṇo nala-sakho
yo ’śva-vidyām ayān nalāt
dattvākṣa-hṛdayaṁ cāsmai
sarvakāmas tu tat-sutam
śrutaḥ—syn jménem Śruta; bhagīrathāt—Bhagīrathovi; jajñe—narodil se; tasya—Śruty; nābhaḥ—jménem Nābha; aparaḥ—jiný než Nābha, o němž bylo pojednáno dříve; abhavat—narodil se; sindhudvīpaḥ—jménem Sindhudvīpa; tataḥ—Nābhovi; tasmāt—Sindhudvīpovi; ayutāyuḥ — syn jménem Ayutāyu; tataḥ—poté; abhavat—narodil se; ṛtūparṇaḥ — syn jménem Ṛtūparṇa; nala-sakhaḥ—který byl přítelem Naly; yaḥ—ten, který; aśva-vidyām—umění, jak ovládat koně; ayāt—získal; nalāt—od Naly; dattvā—poté, co je vyměnil za; akṣa-hṛdayam—tajemství úspěchu v hazardních hrách; ca—a; asmai—Nalovi; sarvakāmaḥ—jménem Sarvakāma; tu—vskutku; tat-sutam—jeho syn (syn Ṛtūparṇy).
Bhagīratha měl syna jménem Śruta, jehož synem byl Nābha. Ten však neměl nic společného s Nābhou, o němž bylo psáno dříve. Nābhův syn se jmenoval Sindhudvīpa, jehož synem byl Ayutāyu. Tomu se narodil Ṛtūparṇa, který se stal přítelem Nalarāje. Ṛtūparṇa učil Nalarāje umění hazardních her a Nalarāja ho na oplátku naučil ovládání a chovu koní. Synem Ṛtūparṇy se stal Sarvakāma.
Být úspěšný v hazardních hrách je také umění a kṣatriyům je dovoleno projevovat v nich své schopnosti. Pāṇḍuovci Kṛṣṇovou milostí při hazardní hře vše prohráli a přišli o království, manželku, rodinu i domov, protože nebyli zkušenými hráči. Z toho je vidět, že oddaný nemusí být zkušený v materialistických činnostech. Śāstra uvádí, že materialistické činnosti živým bytostem nepřísluší, a zvláště ne oddaným. Oddaný se má ohledně jídla spokojit s čímkoliv, co mu pošle Nejvyšší Pán jako prasādam. Jelikož nepropadá hříšným činnostem, jako je hazardování, požívání omamných látek, jedení masa a nedovolený sex, zůstává vždy čistý.