Sloka 17.16
manaḥ-prasādaḥ saumyatvaṁ
maunam ātma-vinigrahaḥ
bhāva-saṁśuddhir ity etat
tapo mānasam ucyate
manaḥ-prasādaḥ — spokojenost mysli; saumyatvam — bez dvojakosti vůči druhým; maunam — vážnost; ātma — sebe; vinigrahaḥ — ovládání; bhāva — své povahy; saṁśuddhiḥ — očišťování; iti — takto; etat — toto; tapaḥ — askeze; mānasam — mysli; ucyate — je řečeno, že je.
A spokojenost, upřímnost, vážnost, sebeovládání a očišťování svého bytí jsou formy askeze pro mysl.
Abychom měli prostou mysl, musíme ji odpoutat od smyslového požitku. Měla by se učit pořád myslet na to, jak dělat dobro pro druhé. Nejlepším cvičením pro mysl je myslet vážně. Člověk by se neměl odchylovat od vědomí Kṛṣṇy a vždy by se měl vyhýbat uspokojování smyslů. Očistit svou povahu znamená být si vědomý Kṛṣṇy. Spokojenosti mysli můžeme dosáhnout jedině tím, že přestaneme myslet na smyslový požitek. Čím víc myslíme na smyslový požitek, tím víc je mysl nespokojená. V současném věku ji zbytečně zaměstnáváme různým plánováním smyslového požitku, a proto nemůže být spokojená. Nejlepším řešením je zaměřit ji na védskou literaturu, která je plná uspokojujících příběhů, například v Purāṇách a Mahābhāratě. Člověk může tohoto poznání využít ke svému očištění. Mysl má být prostá dvojakosti a měla by myslet na dobro všech. Mlčet znamená myslet stále na seberealizaci. V tom smyslu zachovává člověk vědomý si Kṛṣṇy dokonalé mlčení. Ovládání mysli spočívá v jejím odpoutání od smyslového požitku. Člověk musí být přímý ve svém jednání, a tím se očišťuje. To všechno jsou formy askeze, které se týkají myšlenkových pochodů.