Sloka 17.23
oṁ tat sad iti nirdeśo
brahmaṇas tri-vidhaḥ smṛtaḥ
brāhmaṇās tena vedāś ca
yajñāś ca vihitāḥ purā
oṁ — označení Nejvyššího; tat — to; sat — věčné; iti — takto; nirdeśaḥ — označení; brahmaṇaḥ — Nejvyššího; tri-vidhaḥ — trojí; smṛtaḥ — je chápáno; brāhmaṇāḥ — brāhmaṇové; tena — s tím; vedāḥ — védská literatura; ca — také; yajñāḥ — oběť; ca — také; vihitāḥ — používané; purā — dříve.
Od počátku stvoření se pro vyjádření Nejvyšší Absolutní Pravdy používala tři slova: oṁ tat sat. Toto trojí symbolické zastoupení používali brāhmaṇové, když recitovali védské hymny a přinášeli oběti pro uspokojení Nejvyššího.
Bylo tedy vysvětleno, že askeze, oběti, milodary a jídlo se dělí do tří kategorií, podle kvalit dobra, vášně a nevědomosti. Ale bez ohledu na to, zda jsou první, druhé nebo třetí třídy, jsou podmíněné, znečištěné hmotnými kvalitami přírody. Když jsou ovšem určené pro Nejvyššího – oṁ tat sat, věčnou Nejvyšší Osobnost Božství, – stávají se prostředky duchovního pokroku. Pokyny písem navádějí k tomuto cíli. Tato tři slova, oṁ tat sat, konkrétně označují Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství. Slovo oṁ najdeme ve všech védských hymnech.
Ten, kdo se při svém jednání neřídí usměrňujícími pokyny písem, nespěje k Absolutní Pravdě. Dosáhne nějakých dočasných výsledků, ale ne konečného cíle života. Závěr je takový, že rozdávat milodary, konat oběti a podstupovat askezi je třeba na úrovni kvality dobra. Pokud se tyto činnosti provádějí pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti, mají nižší hodnotu. Slova oṁ tat sat se vyslovují ve spojení se svatým jménem Nejvyššího Pána, například oṁ tad viṣṇoḥ. Kdykoliv se pronášejí védské hymny nebo svaté jméno Nejvyššího Pána, přidává se oṁ. To ukazuje védská literatura. Tato tři slova pocházejí z védských hymnů. Oṁ ity etad brahmaṇo nediṣṭhaṁ nāma vyjadřuje první cíl. Tat tvam asi (Chāndogya Upaniṣad 6.8.7) vyjadřuje druhý cíl a sad eva saumya (Chāndogya Upaniṣad 6.2.1) třetí cíl. Dohromady tvoří oṁ tat sat. Když Brahmā, první stvořená živá bytost, před dávnými časy vykonával oběti, pojmenovával těmito třemi slovy Nejvyšší Osobnost Božství. Stejným principem se od těch dob řídí posloupnost duchovních učitelů. Tento hymnus je tedy velice důležitý. Bhagavad-gītā proto doporučuje vykonávat všechny činnosti pro oṁ tat sat neboli Nejvyšší Osobnost Božství. Doprovázet svou askezi, dobročinnost a oběti těmito třemi slovy znamená dělat všechno s vědomím Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je základem vědeckého způsobu provádění transcendentálních činností, který umožňuje člověku vrátit se domů, zpátky k Bohu. Při takovém transcendentálním jednání nepřijde žádná energie nazmar.