Sloka 18.51–53
buddhyā viśuddhayā yukto
dhṛtyātmānaṁ niyamya ca
śabdādīn viṣayāṁs tyaktvā
rāga-dveṣau vyudasya ca
vivikta-sevī laghv-āśī
yata-vāk-kāya-mānasaḥ
dhyāna-yoga-paro nityaṁ
vairāgyaṁ samupāśritaḥ
ahaṅkāraṁ balaṁ darpaṁ
kāmaṁ krodhaṁ parigraham
vimucya nirmamaḥ śānto
brahma-bhūyāya kalpate
buddhyā — s inteligencí; viśuddhayā — úplně očištěnou; yuktaḥ — zaměstnaný; dhṛtyā — s odhodláním; ātmānam — sebe; niyamya — usměrňující; ca — také; śabda-ādīn — jako je zvuk; viṣayān — smyslových předmětů; tyaktvā — zříkající se; rāga — připoutanost; dveṣau — a nechuť; vyudasya — ponechávající stranou; ca — také; vivikta-sevī — žijící v ústraní; laghu-āśī — kdo jí jen málo; yata — ovládající; vāk — mluvu; kāya — tělo; mānasaḥ — mysl; dhyāna-yoga-paraḥ — stále pohroužený v transu; nityam — dvacet čtyři hodin denně; vairāgyam — v odpoutanosti; samupāśritaḥ — kdo vyhledal útočiště; ahaṅkāram — od falešného ega; balam — zdánlivé síly; darpam — klamné pýchy; kāmam — chtíče; krodham — hněvu; parigraham — a hromadění hmotných věcí; vimucya — když se oprostil; nirmamaḥ — bez vlastnických pocitů; śāntaḥ — klidný; brahma-bhūyāya — k seberealizaci; kalpate — je způsobilý.
Kdo se pomocí své inteligence očistil a s odhodláním se ovládá, zříká se předmětů smyslového požitku, je zbavený připoutanosti i nechuti, žije v ústraní, jí jen málo, ovládá své tělo, mysl a mluvu, vždy setrvává v transu a je odpoutaný, bez falešného ega, zdánlivé síly, klamné pýchy, chtíče a hněvu, nehromadí hmotné věci, nemyslí si, že mu něco patří, a je klidný, ten jistě dosahuje úrovně seberealizace.
Když je někdo očištěný za pomoci inteligence, setrvává na úrovni kvality dobra. Tak se stane pánem mysli a je stále v transu. Neulpívá na předmětech smyslového požitku a jedná bez připoutanosti a nechuti. Žije přirozeně raději v ústraní, nejí víc, než kolik potřebuje, a ovládá činnosti svého těla a mysli. Nemá falešné ego, protože se neztotožňuje s tělem. A nechce ani přijímat mnoho hmotných věcí, díky kterým by měl velké a silné tělo. Jelikož nemá tělesné pojetí života, není nemístně pyšný. Spokojí se s tím, co dostane milostí Pána, a nikdy se nehněvá, že má málo smyslového požitku. Ani neusiluje o získání smyslových předmětů. Když se člověk úplně zbaví falešného ega, nebudou ho přitahovat žádné hmotné věci. To je stádium poznání sebe jakožto Brahmanu, zvané brahma-bhūta. Ten, kdo už nemá hmotné pojetí života, je klidný a nenechá se ničím rozrušit. To je popsané v Bhagavad-gītě (2.70):
āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaṁ
samudram āpaḥ praviśanti yadvat
tadvat kāmā yaṁ praviśanti sarve
sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī
„Ten, koho nerozrušuje neustálý tok tužeb, je jako oceán, který se nemění, přestože do něho stále vtéká mnoho řek. Jen takový člověk může dosáhnout klidu, a nikoliv ten, kdo se snaží své touhy uspokojit.“