Sloka 18.77
tac ca saṁsmṛtya saṁsmṛtya
rūpam aty-adbhutaṁ hareḥ
vismayo me mahān rājan
hṛṣyāmi ca punaḥ punaḥ
tat — onu; ca — také; saṁsmṛtya — když vzpomínám; saṁsmṛtya — když vzpomínám; rūpam — na podobu; ati — nesmírně; adbhutam — úžasnou; hareḥ — Pána Kṛṣṇy; vismayaḥ — úžas; me — můj; mahān — velký; rājan — ó králi; hṛṣyāmi — vychutnávám; ca — také; punaḥ punaḥ — znovu a znovu.
Ó králi, když vzpomínám na ohromující podobu Pána Kṛṣṇy, zmocňuje se mě úžas víc a víc a raduji se znovu a znovu.
Ukazuje se, že Sañjaya mohl díky milosti Vyāsy také vidět vesmírnou podobu, kterou Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi. Je samozřejmě řečeno, že Pán Kṛṣṇa tuto podobu nikdy předtím nevyjevil. Ukázal ji pouze Arjunovi, ale zároveň s ním ji mohli vidět i někteří další velcí oddaní a jedním z nich byl Vyāsa, který je také velkým oddaným, považovaným za mocnou inkarnaci Kṛṣṇy. Vyāsa vyjevil tuto úžasnou podobu Kṛṣṇy, kterou zhlédl Arjuna, svému žákovi Sañjayovi, a ten na ni vzpomínal a opakovaně se radoval.