Sloka 3.14

Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, který je význačným autorem komentáře k Bhagavad-gītě, napsal: ye indrādy-aṅgatayāvasthitaṁ yajñaṁ sarveśvaraṁ viṣṇum abhyarcya tac-cheṣam aśnanti tena tad deha-yātrāṁ sampādayanti, te santaḥ sarveśvarasya yajña-puruṣasya bhaktāḥ sarva-kilbiṣair anādi-kāla-vivṛddhair ātmānubhava-pratibandhakair nikhilaiḥ pāpair vimucyante. Nejvyšší Pán, známý jako yajña-puruṣa neboli osoba přijímající všechny oběti, je Pánem všech polobohů, kteří Mu slouží tak, jako různé části těla slouží celému tělu. Polobohy, jako jsou Indra, Candra a Varuṇa, Pán pověřil zajišťováním chodu hmotného světa a Védy předepisují lidem oběti pro jejich uspokojení, aby pak tito polobozi rádi dodávali dostatek vzduchu, světla a vody potřebný k růstu obilí. Uctíváním Pána Viṣṇua, jsou polobozi, kteří jsou různými částmi Jeho těla, uctívaní automaticky a není třeba je uctívat samostatně. Z toho důvodu Pánovi oddaní, vědomí si Kṛṣṇy, jídlo nejprve obětují Viṣṇuovi, a teprve potom ho jedí – to dodává tělu duchovní výživu. Nejenže to v těle zničí následky dřívějšího hříšného jednání, ale navíc pak bude tělo imunní vůči všem nečistotám hmotné přírody. Tak jako očkování chrání před nemocí v době epidemie, jídlo přijímané poté, co bylo obětováno Pánu Viṣṇuovi, nás posílí tak, že budeme dostatečně odolní vůči hmotným vlivům. Tomu, kdo je zvyklý jednat tímto způsobem, se říká oddaný Pána. Člověk vědomý si Kṛṣṇy, který jí jen jídlo obětované Kṛṣṇovi, tedy může odstranit všechny následky dřívějších hmotných nákaz, jež tvoří překážky na cestě k seberealizaci. Na druhou stranu ten, kdo to nedělá, hromadí další a další hříšné činy, a tak si připravuje příští tělo, jaké mají prasata a psi, ve kterém bude trpět za všechny své hříchy. Hmotný svět je plný nečistot, ale ten, kdo se očkuje přijímáním Pánova prasādam (jídla obětovaného Viṣṇuovi), je chráněný, zatímco ten, kdo to nedělá, se snadno znečistí.

Obilí a další rostlinné produkty jsou skutečnou potravou. Člověk jí různé druhy obilí, zeleniny, ovoce a podobně a zvířata žerou zbytky obilí a zeleniny, trávu a další rostliny. Lidé, kteří jsou zvyklí jíst maso, tedy také nutně závisí na rostlinstvu, aby mohli jíst zvířata. Z konečného hlediska jsme tedy závislí na úrodě z polí, nikoliv na výrobě ve velkých továrnách. Pole dávají úrodu díky dostatku deště z nebe, který zajišťují polobozi jako Indra, bůh Slunce, bůh Měsíce a další. Ti všichni jsou Pánovými služebníky. Pána uspokojují oběti a ten, kdo je nekoná, bude žít v nouzi; to je zákon přírody. Proto musíme provádět yajñu, zvláště saṅkīrtana-yajñu, která je určená pro tento věk, abychom se uchránili už jen před nedostatkem jídla.