Sloka 6.7
jitātmanaḥ praśāntasya
paramātmā samāhitaḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
tathā mānāpamānayoḥ
jita-ātmanaḥ — toho, kdo přemohl mysl; praśāntasya — kdo tímto ovládnutím mysli dosáhl klidu; parama-ātmā — Nadduše; samāhitaḥ — zcela dosažená; śīta — v chladu; uṣṇa — horku; sukha — štěstí; duḥkheṣu — a neštěstí; tathā — také; māna — při poctě; apamānayoḥ — a potupě.
Ten, kdo přemohl mysl, již dosáhl Nadduše, jelikož získal klid. Takový člověk vnímá štěstí i neštěstí, horko i chlad, poctu i potupu stejně.
Každá živá bytost se má ve skutečnosti podvolit řízení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který sídlí v srdci každého jako Paramātmā. Když mysl odloudí vnější, iluzorní energie, člověk se zaplétá do hmotných činností. Jakmile tedy někdo pomocí jednoho ze systémů jógy mysl ovládne, mělo by se vědět, že už dosáhl svého cíle. Každý se musí podvolit vyššímu řízení. Ten, kdo upíná mysl na vyšší sféru, nemá jinou možnost než následovat řízení Nejvyššího. Mysl se musí podvolit nějakému vyššímu řízení a jednat podle něj. Ovládnutí mysli vede k tomu, že člověk automaticky následuje řízení Paramātmy neboli Nadduše. Jelikož Pánův oddaný, vědomý si Kṛṣṇy, okamžitě dosahuje tohoto transcendentálního stavu, neovlivňují ho protiklady hmotné existence, jako je štěstí a neštěstí, horko a chlad a tak dále. Tak vypadá praktické samādhi neboli pohroužení v Nejvyšším.