Sloka 7.1

V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je podrobně popsaná povaha vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa v plné míře oplývá všemi druhy bohatství a tady uvádí, jak je projevuje. Kromě toho tato kapitola představí čtyři druhy požehnaných lidí, kteří se upínají ke Kṛṣṇovi, a čtyři druhy nešťastníků, kteří se na Kṛṣṇu nikdy neobracejí.

V prvních šesti kapitolách Bhagavad-gīty bylo vyjasněno, že živá bytost je nehmotná, duchovní duše, schopná pomocí různých druhů jógy dosáhnout seberealizace. Na konci šesté kapitoly jasně stojí, že stálé soustředění mysli na Kṛṣṇu neboli vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší formou jógy. Když člověk upne mysl na Kṛṣṇu, může úplně poznat Absolutní Pravdu, ale jinak ne. Realizace neosobní brahma-jyoti nebo lokalizované Paramātmy nedávají dokonalé poznání Absolutní Pravdy, jen částečné. Úplným a vědeckým poznáním je Kṛṣṇa, protože člověku vědomému si Kṛṣṇy se všechno vyjeví. Pokud si je někdo plně vědomý Kṛṣṇy, ví nade všechny pochybnosti, že Kṛṣṇa je konečným poznáním. Různé druhy jógy jsou jen stupně na cestě vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se přímo zaměří na vědomí Kṛṣṇy, se automaticky dozví vše o brahma-jyoti a Paramātmě. Pomocí jógy vědomí Kṛṣṇy může člověk získat úplné poznání všeho – Absolutní Pravdy, živých bytostí, hmotné přírody a také jejich projevů se vším, co je doprovází.

Proto je potřeba začít praktikovat jógu podle popisu daného v závěrečném verši šesté kapitoly. Soustředit mysl na Kṛṣṇu, na Nejvyššího, je možné prostřednictvím předepsané oddané služby devíti různými způsoby, z nichž prvním a nejdůležitějším je śravaṇam. Proto Pán říká Arjunovi: tac chṛṇu – „Naslouchej Mi.“ Nikdo nemůže být větší autorita než Kṛṣṇa, a naslouchání Jemu je tedy nejlepší příležitostí stát se dokonale si vědomým Kṛṣṇy. Proto se musíme učit přímo od Kṛṣṇy nebo od Kṛṣṇova čistého oddaného, a ne od neoddaného domýšlivce, který je pyšný na své akademické vzdělání.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisuje tento způsob poznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, Absolutní Pravdy, druhá kapitola prvního zpěvu:

„Naslouchat o Kṛṣṇovi z védských písem nebo přímo Jeho slovům z Bhagavad-gīty je samo o sobě ctnostné jednání. Pán Kṛṣṇa, jenž sídlí v srdci každého, se k tomu, kdo o Něm naslouchá, chová jako nejlepší přítel a čistí jeho srdce. Odstraňuje nečisté touhy oddaného, který stále naslouchá novinkám o Kṛṣṇovi. Tak se v oddaném přirozeně probouzí transcendentální poznání, které v něm dříme. Čím víc naslouchá vyprávěním o Kṛṣṇovi z Bhāgavatamu a od oddaných, tím víc se upevňuje v oddané službě Pánu. Rozvinutím oddané služby se oprošťuje od vlivu kvalit vášně a nevědomosti, a tak slábne jeho hmotný chtíč a chamtivost. Jak těchto nečistot ubývá, oddaný se ustálí na úrovni čistého dobra a inspirovaný oddanou službou dokonale pochopí vědu o Bohu. Tímto způsobem roztíná bhakti-yogī pevný uzel hmotných pout a okamžitě dosahuje poznání Nejvyšší Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství, které je asaṁśayaṁ samagram.“ (Bhāg. 1.2.17–21)

Vědě o Kṛṣṇovi je tedy možné porozumět jedině nasloucháním přímo Kṛṣṇovi, nebo Jeho oddanému, který má vědomí Kṛṣṇy.