Sloka 1.12
tasya sañjanayan harṣaṁ
kuru-vṛddhaḥ pitāmahaḥ
siṁha-nādaṁ vinadyoccaiḥ
śaṅkhaṁ dadhmau pratāpavān
tasya — jeho; sañjanayan — zvyšující; harṣam — radost; kuru-vṛddhaḥ — stařešina kuruovské dynastie (Bhīṣma); pitāmahaḥ — praotec; siṁha-nādam — burácivý zvuk podobný řevu lva; vinadya — vydávající; uccaiḥ — velmi hlasitě; śaṅkham — do lastury; dadhmau — zadul; pratāpa-vān — statečný.
Tehdy Bhīṣma, mocný a statečný stařešina kuruovské dynastie, praotec bojovníků, hlasitě zatroubil na svou lasturu. Zvuk podobný lvímu zařvání udělal Duryodhanovi radost.
Praotec kuruovské dynastie chápal, co se odehrává v srdci jeho vnuka Duryodhany. Z přirozeného soucitu k němu se ho tedy snažil povzbudit hlasitým zatroubením na lasturu, jež bylo hodné jeho postavení lva. Nepřímo tak symbolikou lastury svému sklíčenému vnukovi oznámil, že na vítězství v bitvě nemá naději, protože Nejvyšší Pán Kṛṣṇa stojí na opačné straně. Přesto však bylo vedení boje Bhīṣmovou povinností a on udělá vše, co bude v jeho silách.