Sloka 1.15
pāñcajanyaṁ hṛṣīkeśo
devadattaṁ dhanañ-jayaḥ
pauṇḍraṁ dadhmau mahā-śaṅkhaṁ
bhīma-karmā vṛkodaraḥ
pāñcajanyam — do lastury zvané Pāñcajanya; hṛṣīka-īśaḥ — Hṛṣīkeśa (Kṛṣṇa, Pán, který řídí smysly oddaných); devadattam — do lastury jménem Devadatta; dhanam-jayaḥ — Dhanañjaya (Arjuna, který zaopatřil bohatství); pauṇḍram — do lastury zvané Pauṇḍra; dadhmau — zaduli; mahā-śaṅkham — do hrozivé lastury; bhīma-karmā — ten, který koná herkulovské činy; vṛka-udaraḥ — nenasytný jedlík (Bhīma).
Pán Kṛṣṇa zadul do své lastury zvané Pāñcajanya, Arjuna do své Devadatty a Bhīma, nenasytný jedlík schopný herkulovských činů, zatroubil na svou hrozivou lasturu jménem Pauṇḍra.
O Pánu Kṛṣṇovi se v tomto verši mluví jako o Hṛṣīkeśovi, jelikož je vlastníkem všech smyslů. Živé bytosti jsou Jeho nedílnými částmi, a proto jsou jejich smysly také nedílnými částmi Jeho smyslů. Impersonalisté nedovedou vysvětlit, proč mají živé bytosti smysly, a proto se stále snaží popisovat všechny živé bytosti tak, že jsou vlastně beze smyslů neboli neosobní. Pán sídlí v srdcích všech živých bytostí a řídí jejich smysly. Řídí je však podle toho, jak se Mu kdo odevzdává, a smysly svých čistých oddaných řídí přímo. Na Kuruovském bitevním poli Pán přímo řídí Arjunovy transcendentální smysly, a proto je tu Jeho jméno Hṛṣīkeśa. Pán má různá jména podle svých rozmanitých činností. Říká se Mu například Madhusūdana, jelikož zabil démona Madhua; Govinda, protože přináší radost kravám a smyslům; Vāsudeva, neboť se zjevil jako syn Vasudevy; Devakī-nandana, jelikož přijal Devakī za svou matku; Yaśodā-nandana, protože věnoval Yaśodě své dětské zábavy ve Vṛṇdāvanu, či Pārtha-sārathi, jelikož svému příteli Arjunovi sloužil jako vozataj. Hṛṣīkeśa je tedy Jeho dalším jménem, které vyjadřuje, že svými pokyny vedl Arjunu na Kuruovském bitevním poli.
Arjuna tu má jméno Dhanañjaya, protože svému staršímu bratrovi pomohl obstarat bohatství, které tento král potřeboval ke konání různých obětí. Bhīma je zase známý pod jménem Vṛkodara, protože jeho chuť k jídlu byla stejně úžasná jako jeho herkulovské činy, například zabití démona Hiḍimby. Rozličné lastury, na které troubily různé osobnosti na straně Pāṇḍuovců počínaje Pánem, tedy vojáky velmi povzbudily. Jejich protivníci postrádali všechny tyto výhody, i přítomnost Pána Kṛṣṇy, který je nejvyšším vůdcem, i přítomnost bohyně štěstí. Byli tedy předem odsouzeni k porážce – a to bylo poselství, které oznámily zvuky lastur.