Sloka 10.12–13
arjuna uvāca
paraṁ brahma paraṁ dhāma
pavitraṁ paramaṁ bhavān
puruṣaṁ śāśvataṁ divyam
ādi-devam ajaṁ vibhum
āhus tvām ṛṣayaḥ sarve
devarṣir nāradas tathā
asito devalo vyāsaḥ
svayaṁ caiva bravīṣi me
arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; param — nejvyšší; brahma — pravda; param — nejvyšší; dhāma — sídlo; pavitram — čistá; paramam — nejvyšší; bhavān — Ty; puruṣam — osobnost; śāśvatam — věčná; divyam — transcendentální; ādi-devam — původní Pán; ajam — nezrozený; vibhum — největší; āhuḥ — říkají; tvām — o Tobě; ṛṣayaḥ — mudrci; sarve — všichni; deva-ṛṣiḥ — mudrc mezi polobohy; nāradaḥ — Nārada; tathā — také; asitaḥ — Asita; devalaḥ — Devala; vyāsaḥ — Vyāsa; svayam — sám; ca — také; eva — jistě; bravīṣi — říkáš; me — mně.
Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, konečné útočiště, nejčistší a Absolutní Pravda. Jsi věčně osobou, transcendentální, původní, nezrozenou a největší. Všichni velcí mudrci jako Nārada, Asita, Devala a Vyāsa to o Tobě prohlašují, a teď mi to říkáš Ty sám.
V těchto dvou verších dává Nejvyšší Pán māyāvādskému filozofovi příležitost jasně pochopit, že Nejvyšší se liší od individuální duše. Když Arjuna v této kapitole vyslechl čtyři stěžejní verše Bhagavad-gīty, zbavil se všech pochybností a přijal Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství. Hned směle prohlašuje: „Jsi paraṁ brahma, Nejvyšší Osobnost Božství.“ Kṛṣṇa už předtím uvedl, že je původcem všeho a všech. Každý polobůh a každý člověk závisí na Něm. Lidé a polobozi si z nevědomosti myslí, že jsou absolutní a že na Nejvyšší Osobnosti Božství nezávisí. Tuto nevědomost dokonale odstraní oddaná služba. To už Pán vysvětlil v předchozím verši. Teď Jeho milostí Arjuna přijímá Kṛṣṇu jako Nejvyšší Pravdu, ve shodě s učením Véd. Arjuna Ho nenazývá Nejvyšší Osobností Božství a Absolutní Pravdou proto, aby svému blízkému příteli Kṛṣṇovi lichotil. Vše, co v těchto dvou verších říká, jsou potvrzené védské pravdy. Védy prohlašují, že Nejvyššího Pána může poznat jedině ten, kdo Mu začne oddaně sloužit, nikdo jiný. Každé Arjunovo slovo v tomto verši Védy dosvědčují.
V Kena Upaniṣadě v této souvislosti stojí, že Nejvyšší Brahman je místem spočinutí všeho, a Kṛṣṇa už vysvětlil, že všechno spočívá v Něm. Muṇḍaka Upaniṣad dokládá, že Nejvyššího Pána, ve kterém vše spočívá, mohou poznat jen ti, kdo na Něho stále myslí. Toto neustálé myšlení na Kṛṣṇu se nazývá smaraṇam a je jednou z metod oddané služby. Jedině ti, kdo oddaně slouží Kṛṣṇovi, mohou pochopit své postavení a zbavit se hmotného těla.
Védy uznávají Nejvyššího Pána za nejčistšího z čistých. Jen ten, kdo chápe, že Kṛṣṇa je nejčistší, se může očistit od všech hříšných činností. Nikdo se nemůže dezinfikovat od hříšného jednání, dokud se neodevzdá Nejvyššímu Pánu. To, že Arjuna uznává Kṛṣṇu za nejčistšího, je ve shodě s védskými popisy, a totéž potvrzují velké osobnosti, z nichž Nārada je nejpřednější.
Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a člověk by měl o Něm neustále meditovat a těšit se z transcendentálního vztahu s Ním. Je svrchovanou bytostí a nepodléhá ani potřebám těla, ani zrození a smrti. To dokládá nejen Arjuna, ale i všechna védská písma, Purāṇy a historické záznamy, a ve čtvrté kapitole Gīty Pán sám říká: „Přestože jsem nezrozený, zjevuji se na Zemi, abych nastolil náboženské zásady.“ Je prapůvodem, nemá žádnou příčinu, protože je příčinou všech příčin a vše pochází z Něho. Toto dokonalé poznání je možné mít Jeho milostí.
Arjuna se takto vyjádřil milostí Kṛṣṇy. Pokud tedy chceme chápat Bhagavad-gītu, měli bychom se řídit sdělením těchto dvou veršů. Tento systém přijímání učednické posloupnosti se nazývá paramparā. Nikdo nemůže pochopit Bhagavad-gītu, aniž by patřil k učednické posloupnosti, jenom na základě takzvaného akademického vzdělání. Lidé pyšní na své akademické vzdělání bohužel navzdory všem důkazům uvedeným ve védské literatuře umíněně lpí na svém přesvědčení, že Kṛṣṇa je obyčejný člověk.