Sloka 10.34
mṛtyuḥ sarva-haraś cāham
udbhavaś ca bhaviṣyatām
kīrtiḥ śrīr vāk ca nārīṇāṁ
smṛtir medhā dhṛtiḥ kṣamā
mṛtyuḥ — smrt; sarva-haraḥ — všepohlcující; ca — rovněž; aham — Já jsem; udbhavaḥ — tvoření; ca — také; bhaviṣyatām — budoucích projevů; kīrtiḥ — dobrá pověst; śrīḥ — bohatství či krása; vāk — vytříbená mluva; ca — také; nārīṇām — mezi ženami; smṛtiḥ — paměť; medhā — inteligence; dhṛtiḥ — pevnost; kṣamā — snášenlivost.
Jsem všepohlcující smrt a také základ tvoření všeho budoucího. Z žen jsem dobrá pověst, štěstěna, vytříbená mluva, paměť, inteligence, pevnost a snášenlivost.
Jakmile se člověk narodí, hned začíná umírat. Smrt pohlcuje každou živou bytost každým okamžikem, i když se tak nazývá až její poslední úder. Tato smrt je Kṛṣṇa. Všechny živé bytosti procházejí šesti proměnami: rodí se, rostou, nějaký čas zůstávají, rozmnožují se, chřadnou a nakonec zanikají. První z těchto proměn – zrození z matčina lůna – je Kṛṣṇa. Je to počátek všech budoucích činností.
Uvedených sedm předností – dobrá pověst, štěstěna, vytříbená mluva, paměť, inteligence, pevnost a snášenlivost – je ženského rodu. Ten, kdo má všechny nebo některé z nich, je slavný. Například být známý svou poctivostí je slavné. Sanskrt je dokonalý jazyk, a proto je také slavný. Jestliže si člověk pamatuje, co se učil, je obdařený smṛti neboli dobrou pamětí. A schopnost nejen číst mnoho knih s různými náměty a pamatovat si jejich obsah, ale také je umět podle potřeby využít, je další dobrá vlastnost, medhā neboli inteligence. Umění nebýt nestálý je pevnost neboli stálost, dhṛti. A když je někdo vysoce kvalifikovaný, a přesto je pokorný a mírný, a když zůstává vyrovnaný i během přívalů bolesti či radosti, má přednost zvanou kṣamā, snášenlivost.