Sloka 13.3

Když se zabýváme otázkami těla a znalce těla, duše a Nadduše, nacházíme tři předměty studia: Pána, živou bytost a hmotu. V každém poli působnosti, v každém těle, jsou dvě duše: individuální duše a Nadduše. Nadduše je úplnou expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, a proto Kṛṣṇa říká: „Já jsem také znalcem, ale ne individuálním znalcem jednoho těla. Jsem absolutním znalcem. Přebývám v každém těle jako Paramātmā, Nadduše.“

Ten, kdo podrobně studuje pole působnosti a znalce pole podle Bhagavad-gīty, má poznání.

Pán říká: „Jsem znalcem pole působnosti v každém individuálním těle.“ Já mohu znát vlastní tělo, ale jiná těla neznám. Nejvyšší Pán, který v podobě Nadduše sídlí ve všech tělech, ví všechno o každém z nich. Zná všechna těla ve všech druzích života. Řadový občan může vědět vše o svém malém pozemku, ale král zná nejen svůj palác, ale i majetek všech občanů. Podobně je živá bytost individuálním vlastníkem určitého těla, ale Nejvyšší Pán je vlastníkem všech těl. Král je prvotním majitelem království a občan je až druhotným majitelem. Nejvyšší Pán je svrchovaný vlastník všech těl.

Tělo se skládá ze smyslů a Nejvyšší Pán je Hṛṣīkeśa, vládce smyslů. Je prvotním vládcem smyslů, tak jako je král prvotním vládcem nad vším děním ve státě; vláda občanů je až druhotná. Pán říká, „Já jsem také znalcem,“ a to znamená, že je absolutním znalcem, zatímco individuální duše zná jen své vlastní tělo. Ve védských textech stojí:

Tělo se nazývá kṣetra a v něm sídlí jeho vlastník a dále Nejvyšší Pán, který zná jak tělo, tak jeho vlastníka. Proto se o Něm říká, že je znalec všech polí. Rozdíl mezi polem působnosti, znalcem pole a svrchovaným znalcem pole je popsaný následovně: Dokonalé poznání o povaze těla, individuální duše a Nadduše se ve védské literatuře nazývá jñāna. To je Kṛṣṇův názor. Poznáním se rozumí znát duši a Nadduši jako totožné a zároveň odlišné. Ten, kdo nezná pole působnosti a znalce pole, nemá dokonalé poznání. Musíme znát postavení prakṛti, přírody, puruṣi neboli osoby, která hmotnou přírodu užívá, a īśvary neboli znalce, který vládne jak přírodě, tak individuální duši. Tyto tři nesmíme v jejich rolích zaměňovat. Neměli bychom si plést malíře s malbou a s malířským stojanem. Tento hmotný svět, který je polem působnosti, je příroda. Osoba, která ji užívá, je živá bytost a nad oběma je svrchovaný vládce, Osobnost Božství. Řečeno jazykem Véd (Śvetāśvatara Upaniṣad 1.12): bhoktā bhogyaṁ preritāraṁ ca matvā/ sarvaṁ proktaṁ tri-vidhaṁ brahmam etat. Existuje trojí pojetí Brahmanu: prakṛti je také Brahman jakožto pole působnosti, jīva (individuální duše) je také Brahman, který se snaží ovládat hmotnou přírodu, a vládce obou je také Brahman, ale On je skutečným vládcem.

V této kapitole najdeme rovněž vysvětlení, že jeden ze dvou znalců pole může poklesnout, zatímco druhý neklesá. Jeden je v nadřazeném postavení a druhý v podřízeném. Ten, kdo považuje oba znalce pole za totožné, odporuje Nejvyššímu Pánu, který tu jasně říká: „Já jsem také znalcem pole působnosti.“ Jen člověk bez poznání může pokládat provaz za hada. Existují různé druhy těl a jejich různí vlastníci. Tolik druhů těl je proto, že každá individuální duše má individuální schopnost ovládat hmotnou přírodu. Ve všech tělech je ale také Nejvyšší jako jejich vládce. Významné je slovo ca, protože se týká všech těl. To je názor Śrīly Baladevy Vidyābhūṣaṇy. Kṛṣṇa je Nadduše, přítomná vedle individuální duše v každém těle. A tady jednoznačně říká, že skutečné poznání znamená vědět, že Nadduše je vládcem jak pole působnosti, tak omezeného poživatele.