Sloka 13.30
prakṛtyaiva ca karmāṇi
kriyamāṇāni sarvaśaḥ
yaḥ paśyati tathātmānam
akartāraṁ sa paśyati
prakṛtyā — hmotnou přírodou; eva — jistě; ca — také; karmāṇi — činnosti; kriyamāṇāni — konané; sarvaśaḥ — ve všech směrech; yaḥ — ten, kdo; paśyati — vidí; tathā — také; ātmānam — sebe; akartāram — nečinného; saḥ — on; paśyati — dokonale vidí.
Kdo vidí, že všechny činnosti provádí tělo, které je výtvorem hmotné přírody, a že on sám nedělá nic, ten doopravdy vidí.
Toto tělo je stvořené hmotnou přírodou pod dohledem Nadduše, a činnosti, které probíhají vzhledem k mé tělesné stavbě, nedělám já. Všechno, co domněle dělám, ať to vede ke štěstí, nebo k neštěstí, mě nutí dělat stavba mého těla. Já se ale žádných činností neúčastním. Toto tělo jsem dostal podle svých dřívějších tužeb. Aby se mi mohly splnit, dostal jsem příležitost v podobě tohoto těla, které jedná příslušným způsobem. Tělo je prakticky řečeno stroj na plnění mých tužeb, vyprojektovaný Nejvyšším Pánem. Kvůli svým touhám jsem se dostal do těchto nepřirozených podmínek, abych trpěl nebo si užíval. Jakmile živá bytost vyvine takovýto transcendentální pohled, zůstává stranou činností těla, a tehdy je tím, kdo skutečně vidí.