Sloka 13.35
kṣetra-kṣetrajñayor evam
antaraṁ jñāna-cakṣuṣā
bhūta-prakṛti-mokṣaṁ ca
ye vidur yānti te param
kṣetra — těla; kṣetra-jñayoḥ — vlastníka těla; evam — takto; antaram — rozdílnost; jñāna-cakṣuṣā — očima poznání; bhūta — živé bytosti; prakṛti — z hmotné přírody; mokṣam — vysvobození; ca — také; ye — ti, kdo; viduḥ — znají; yānti — spějí; te — oni; param — k Nejvyššímu.
Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a vědí, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody, dosahují nejvyššího cíle.
Třináctá kapitola nás učí, že bychom měli znát rozdíl mezi tělem, vlastníkem těla a Nadduší. Měli bychom také znát cestu k vysvobození, kterou popisují verše 8 až 12. Potom můžeme spět k nejvyššímu cíli.
Člověk, který má víru, by měl nejprve vyhledat nějakou dobrou společnost, kde bude moci naslouchat o Bohu a tak postupně nabýt poznání. Když přijme duchovního učitele, dokáže rozlišovat mezi hmotným a duchovním, a to se mu stane odrazovým můstkem k další duchovní realizaci. Duchovní učitel různými pokyny učí své žáky, aby se zbavili hmotného pojetí života. V Bhagavad-gītě vidíme příklad, jak Kṛṣṇa poučuje Arjunu, aby ho oprostil od materialistického uvažování.
Každý může pochopit, že tělo je hmota, kterou lze rozebrat na dvacet čtyři prvků. Tělo je hrubohmotný projev a jemnohmotným projevem je mysl a psychické činnosti. Vzájemným působením těchto prvků se projevují příznaky života. Kromě toho je tu ale duše a také Nadduše. Individuální duše a Nadduše nejsou jedno a totéž. Tento hmotný svět je v chodu díky spojení duše a dvaceti čtyř hmotných prvků. Ten, kdo vidí, že celý hmotný projev je kombinací duše a hmotných prvků, a zná také postavení Nejvyšší Duše, je způsobilý k přemístění do duchovního světa. Tyto věci jsou určené k rozjímání a realizaci a každý by měl této kapitole dokonale porozumět za pomoci duchovního učitele.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třinácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o přírodě, znalci a vědomí.