Sloka 15.1

Po diskusi o důležitosti bhakti-yogy se někdo může zeptat: „K čemu jsou Védy?“ Tato kapitola vysvětluje, že účelem studia Véd je poznat Kṛṣṇu. Proto ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, kdo je zapojený do oddané služby, už zná Védy.

Spletitost hmotného světa se přirovnává k banyánu. Pro toho, kdo se věnuje plodonosnému jednání, nemá tento banyán konce. Bude jen přelézat z jedné větve na druhou a pak na další a další, ale tento strom hmotného světa nikde nekončí a ten, kdo je k němu připoutaný, nemůže získat vysvobození. Védské hymny, určené k povznesení, jsou listy tohoto stromu. Jeho kořeny směřují nahoru, neboť začínají tam, kde sídlí Brahmā, tedy u nejvyšší planety v tomto vesmíru. Člověk by měl porozumět tomuto nezničitelnému stromu iluze, a pak ho může opustit.

Je třeba vědět, jak se vyprostit. V předchozích kapitolách bylo vysvětleno, že je mnoho procesů, které umožňují vysvobodit se z hmotného zapletení. Už ve čtrnácti kapitolách jsme mohli číst, že oddaná služba Nejvyššímu Pánu je cestou ze všech nejlepší. Základním principem oddané služby je být odpoutaný od hmotných činností a připoutaný k transcendentální službě Pánu. Začátek této kapitoly pojednává o způsobu, jak se zbavit připoutanosti k hmotnému světu. Kořen hmotné existence směřuje nahoru. To znamená, že začíná u celkové hmotné podstaty, u nejvyšší planety ve vesmíru. Odtamtud se rozpíná celý vesmír se svými mnoha větvemi, které představují různé planetární soustavy. Plody jsou výsledky činností živých bytostí – náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a osvobození.

V tomto světě běžně nevídáme strom, jehož větve by směřovaly dolů a kořeny nahoru, ale takový strom tu je. Najdeme ho u vody, kde můžeme vidět, jak se stromy na břehu odrážejí na vodní hladině a větve mají dole a kořeny nahoře. Jinými slovy, strom tohoto hmotného světa je pouhým odrazem skutečného stromu duchovního světa. Tak jako se strom odráží na vodě, duchovní svět se odráží v touze. Touha je příčinou, proč cokoliv existuje v tomto odraženém hmotném světle. Ten, kdo se chce vyprostit z hmotné existence, musí tento strom důkladně poznat pomocí analytického studia. Potom může přetnout spojení, které s ním má.

Tento strom je jakožto odraz skutečného stromu jeho přesnou kopií. V duchovním světě je všechno. Impersonalisté pokládají za kořen hmotného stromu Brahman a z tohoto kořene – podle filozofie sāṅkhyi – pochází prakṛti, puruṣa, potom tři guṇy, pět hrubohmotných prvků (pañca-mahā-bhūta), pak deset smyslů (daśendriya), mysl a tak dále. Tímto způsobem se rozděluje celý hmotný svět na dvacet čtyři prvků. Je-li Brahman kruhem všeho projeveného, pak je tento hmotný svět projevem sto osmdesáti stupňů kruhu. Zbývajících 180 stupňů tvoří duchovní svět, a hmotný svět je jeho převráceným odrazem. V duchovním světě tedy musí být stejná různorodost, ale ve své skutečné podobě. Musí tam být jak puruṣa, tak prakṛti. Prakṛti je tam vnitřní energie Nejvyššího Pána a puruṣa je sám Nejvyšší Pán. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (8.22): puruṣaḥ sa paraḥ pārtha. Hmotný projev se liší tím, že je dočasný. Odraz není trvalý; někdy je vidět a jindy ne. To, co se odráží, je ale věčné. Hmotný odraz skutečného stromu je třeba odseknout. Pokud se o někom říká, že zná Védy, rozumí se, že ví, jak odseknout připoutanost k tomuto hmotnému světu. Člověk, který zná tento proces, je skutečným znalcem Véd. Ten, koho lákají védské návody k obřadům, je okouzlený krásnými zelenými listy stromu. Nezná dost dobře smysl Véd. Účelem Véd je – jak osobně vyjeví Osobnost Božství – odseknout tento strom, který je jen odrazem, a dosáhnout skutečného stromu duchovního světa.